Je třeba si uvědomit, že zpravodajství z Ukrajiny je takřka jednostranné a účelové. Prakticky žádná fakta nelze ověřit.
Je tomu přesně osmdesát let od vydání Stalinova rozkazu, jehož hlavním účelem bylo zastavení postupu nacistických vojsk. Sovětský svaz byl po sérii porážek na podzim 1941 a rozsáhlém postupu Wehrmachtu ke Stalingradu v roce 1942 v kritické situaci, jen v prvních měsících války přišel o zhruba čtyři miliony vojáků. Přišla reakce, která by v demokratických zemích byla zřejmě nemyslitelná. Zpátky ni krok, nařízení uplatněné především u Stalingradu, který se stal doslova mlýnkem na maso. Součástí příkazu bylo zřízení zadržovacích, chcete-li trestních jednotek, které dezertéry jednoduše střílely. Vše pod patronátem NKVD. Často se hovoří o tom, že Rudá armáda bránila svou vlast proti nemilosrdnému nepříteli, který vyvolal boj na život a na smrt, ale jen Stalin dobře věděl, že za Volhou a Moskvou již není země. Rozkaz č. 227 má zcela nepochybně zcela zásadní podíl na vítězství SSSR nad hitlerovským Německem. Definitivně byl zrušen až v roce 1944, byť už v říjnu 1942 se od něj upouštělo.
Putin je vytrvale srovnáván s Hitlerem. Ano, foneticky to zní dobře, Putler. Přesto je třeba vidět, že nadále je postkomunistickým aparátčíkem s klasickými velmocenskými ambicemi o Velké Rusi. A řada jeho kroků je jednoduše totožná s postupy sovětského diktátora za jejich Velké vlastenecké války. Ten nejzřejmější z nich je masivní nasazení dělostřelectva na liniích kontaktu. Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou. Koneckonců dle zpráv lze již delší dobu vypozorovat i obdobu onoho výše zmíněného rozkazu č. 227. Kadyrovci a Wagnerovci zjevně nepůsobí na frontě jako operační jednotky apriori. Je zjevné, že plní roli vojenské policie. Zprávy o konfliktech mezi řadovými vojáky Ozbrojených sil Ruské federace a výše zmíněnými skupinami již probleskly. Další podobnost lze nalézt v tom, že čerstvě odvedení branci Rusů jsou nasazováni do první linie jako potrava pro děla.
V každém případě Putinův režim jasně ukazuje, že se nebude štítit čehokoli, aby na Ukrajině dosáhl svých cílů. A to včetně použití taktických jaderných zbraní. Je třeba si uvědomit, že spad a radioaktivita z těchto zbraní je mimo epicentrum výbuchu velmi malá. Velkým otazníkem by byla na druhou stranu vojenská prospěšnost použití taktických raket. Poziční diverzifikace ukrajinské armády je nepochybně obrovská a zásah většího množství jednotek asi nemožný. Rusové nejsou sto zničit ani HIMARSy. Díky jejich velkému rozptýlení a používání maket. Stejně jako silné protivzdušné obraně v místech dislokace. Navíc na místo použití taktické jaderné nálože by nemohli ani sami Rusové. Použití proti městům, kde by napáchaly největší škody? Opravdu šílená představa.
Po lokálně úspěšné protiofenzivě z počátku října se ukrajinský postup výrazně zpomalil a opět se vše dostává do převážně pozičních bojů. Otázky zní proč, když jsou Rusové nepochybně značně demoralizovaní. Odpověď lze hledat právě v rozkazu č. 227 a avizovaných propagandistických jednotkách, jež mají morálku branců "zvednout". Putin nechce prohrát a vojákům bude opět vysvětlováno, že zpátky ni krok. A také to bude dostatečně zajištěno kremelskými pretoriánskými gardami, jež působí jako "stabilizační" prvek mezi řadovými oddíly a již teď nepochybně dokázali zajistit, že postup Ukrajinců se zastavil. A není třeba brát doslova Stalinův příkaz, jsou i jiné velmi bolestivé postihy zadržených, nejen smrt.
Média vytrvale zplavují svůj prostor zprávami o tom, jak katastroficky vypadá ruská mobilizace, jak velké mají Rusové ztráty, jak se vzdávají a jak jsou demoralizovaní. Je tu pořád přístup jako kdyby se nejednalo o Rusko. Rusko, které je dnes podobně diktátorské jako za Stalina. Rusko, které je schopné se vždy nakonec vzepnout. My nevidíme jiná místa, kde mobilizace třeba probíhá úspěšně. Nevidíme ukrajinské ztráty a třeba jejich dezerci. O tom se nemluví. Válka nemusí jen tak skončit, protože Javeliny a HIMARSy jí zjevně rozhodnout nemohou, byť by si drtivá většina z nás přála rychlý Putinův konec.
