Podzimní buzení

Tak dnes snad trochu jinak. Pořád jsem prý těžký a složitý, takže možná menší změna. Psal jsem to opravdu já :-)))). 

Necítiš to samé, kočičko? 

Zatím popošlas jen maličko, 

hodím ti třešeň za tričko, 

zulíbám krásnou tvář celičkou. 

U života jezera bez vody, 

ne, není to dílem náhody. 

Je podzim, paprsky se krátí, 

Faun již úsměv nenavrátí. 

Přesto hladina třpytu může, 

prozářit, rozkvést rudé růže, 

hřejivou něhou srdce psát 

a v závrati nalézt nový klad. 

Opravdu ne, fakt vidět není, 

od večera po ranní rozednění, 

klaun ponurý, tolik zamračený, 

nečekaně, docela odemčený. 

Stačí ťuknout, do Sfingy šera, 

zdánlivé, jen malá nedůvěra, 

překryje se září, ať se zas daří, 

citem, snad už neleží na oltáři