Pierot

Ne všechny předměty jsou, čím se zdají být. Klam je tak snadný, stejně jako sovy v Městečku Twin Peaks. 

Rychlé svítání, paprsky bodají, 

do očí, starého vlka v lese kdesi.

Ještě loví čas, velmi potají,

pokradmu, než přijdou denní běsi. 

Tisíce střepin duhových na pasece, 

opar, z mimiker trapného střelce,

láká zaskotačit jako na veselce, 

jen buď naivní, ty hloupý přece. 

Ne, nejde zastavit, opatrnosti prostý,

v minové pole vstoupí, zas má hosty.

Platí, a to si nechal všechny prsty,

v ranním obrazu Pierot, tak častý. 

Vincent se baví, už není sám, 

a čípak asi prohloubil se klam?

Poskočila ta koule rudá, proklatá, 

duhové pole pryč, zbyla jen útrata.