Na západě sílí diskuze o poskytnutí F-16 Ukrajině. Zcela zásadní otázkou je, jak hodně jsou tyto informace relevantní vzhledem k náročnosti a průchodnosti celé akvizice.
F-16 je jednomotorový víceúčelový letoun, jehož konstrukce je padesát let stará a vytrvale prochází modernizacemi. Poslední verze stále udržují letoun mezi špičkou letadel čtvrté generace. F-16 má vynikající avionické schopnosti, kdy obsahují vysoce přesný inerciální navigační systém. Letadlo má výstražný radarový systém a rušení zbraňových systémů nepřítele.
V současnosti Nizozemsko jedná s Američany, Angličany a Francouzi o předání letadel Ukrajincům. Holanďané disponovali více než stovkou F-16, jež postupně vyřazují, protože země se začala orientovat na F-35. Nizozemci tvrdí, že je třeba letadla Ukrajincům poskytnout, protože pokud Rusové na Ukrajině vyhrají, nezastaví se a podpora Kyjeva je obranou vlastního území. Je nepochybné, že chtějí vyjednat lepší podmínky nákupu F-35. Opět se silně angažují představitelé Spojeného království, kteří lobují za předání letadel. Paradoxem je, že Britové žádné F-16 nemají. Politika konzervativců je chvílemi velmi průhledná, země čelí velkým ekonomickým potížím kvůli Brexitu a je zde zjevná snaha potíže zakrýt vytrvalým angažováním se v konfliktu na Ukrajině. Pochopitelně jen dobře pro Kyjev.
F-16 mají i Poláci. Pro zajímavost, letadlo má speciální nátěr, který má pohlcovat radarové signály nepřítele. Pokud Poláci chtějí provádět opravy nátěru, vypočítává se přesné množství látky, která bude potřeba a dokonce se i váží barva, která zbyla. Nátěr podléhá přísnému vojenskému tajemství a Američané si to opravdu hlídají. Je třeba si uvědomit, že Poláci jsou jedni z nejbližších spojenců USA vůbec. Přesto i samotný nátěr podléhá velmi přísné kontrole. Představa, že za těchto podmínek Washington pustí F-16 na ukrajinské nebe je velmi sporná. Nejde jen o nátěr. Jde o avioniku letadla, elektronické systémy. Není zcela jasné jakou verzi by Nizozemci poskytli, v každém případě jejich F-16 mají radar, který dokáže sledovat více cílů najednou, opět záležitost podléhající nejpřísnějšímu utajení.
Prosakují informace, že už probíhá výcvik ukrajinských pilotů na letounech. V každém případě je to běh na dlouhou trať. Můžete urychlit výcvik na Leopardech a další pozemní technice, ale ovládnout plně letadlo je něco zcela jiného. Výcvik je velmi drahý, letová hodina stojí vyšší statisíce korun. Pilot musí letadlo spolehlivě ovládat pro případný vzdušný souboj. Nemluvě o vycvičeném personálu a veškeré logistice. A zde se dostáváme k dalšímu faktoru, který je zcela přehlížen. Sovětská, potažmo ruská, konstrukční škola se vždy soustředila na avioniku letadel. Jenže odborníci se stále více shodují na tom, že manévrovací schopnosti letadel začínají ztrácet na významu, protože díky moderní elektronice ke vzdušným soubojům nebude vůbec docházet, jelikož letadla se vůbec nespatří. Je to nepochybně jeden z důvodů, proč mají Rusové problém své letouny exportovat (velký vliv má i americký lobbing). Jejich letouny sice mají vynikající letové schopnosti, ale na poli moderní elektroniky prostě zaostávají.
S tím právě souvisí faktor, který takřka není řešen. Kyjev avizuje, že letadla chce především v rámci protivzdušné obrany. To znamená, že by Ukrajincům byly poskytovány především rakety vzduch vzduch. Mezi nejrozšířenější typ patří například AIM-9 Sidewinder, používá je i AČR. Jedná se pouze o infračerveně naváděnou raketu krátkého dosahu s doletem 14 kilometrů. Velmi stará a modernizovaná konstrukce, přesto je cena jednoho kusu dva miliony korun. Každý si jistě dovede představit, při intenzitě konfliktu na Ukrajině, jaká by byla spotřeba a kolik by to stálo. A to není řeč o modernějších raketách naváděných radarem jako jsou Phoenix nebo AMRAAM, které jsou násobně dražší.
V odborných kruzích je známo, že zbraně sovětské provenience jsou obecně odolnější vůči přírodním vlivům než ty americké. F-16 potřebuje mnohem delší ranvej než sovětské stroje, které Ukrajinci používají. Navíc letadlo má velmi nízko nasávání vzduchu do motoru. To znamená, že potřebuje dlouhou a hlavně čistou vzletovou plochu, aby do motoru nenasálo nečistoty. Ukrajinské MiGy v současnosti běžně startují ze silnic. Je velkým otazníkem, jak hodně by tohle bylo realizovatelné u F-16.
Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že pravděpodobnost poskytnutí F-16 Kyjevu je zkrátka velmi nízká. Američané se jen těžko podvolí riziku, že se Rusové F-16 zmocní a důkladně jí prozkoumají. I kdyby došlo k ořezání elektronických systémů, stále je zde onen nátěr, avionika letadla, radar odebrat nelze, letadlo by bylo k ničemu. Dalším faktorem je výcvik pilotů a personálu, což je prostě běh na dost dlouhou trať. Pokud skutečně již teď výcvik probíhá, je vysoce pravděpodobné, že se jedná o přípravu na poválečné akvizice. Kyjev se zřejmě bude muset smířit s tím, že válku vybojuje bez západních letadel.
