Ze subjektivních příčin jsem se musel logisticky přesunovat jinak, než obvykle dělám. Bylo to zajímavé.
V rámci pandemie chodím pravidelně k rodičům, oba jsou v rizikové skupině. Matka cukrovka, její přítel po operaci srdce. Chodím okolo města přírodou, je to docela příjemné. Dojdu jim nakoupit, občas uvařím, dělám společnost. O víkendu mě silně bolelo koleno, věděl jsem, že to neujdu, tak jsem zvolil MHD, připadá mi většinou dost prázdná, tak jsem to "riskl".
Při mém nástupu do autobusu tam sedělo pět lidí, sedl jsem si co nejdál od nich a ujížděl. Jedna ze zastávek je u Kauflandu, čekal jsem jednoho či dva cestující. S negativním pocitem jsem sledoval skupinu deseti lidí (opravdu jsem si je spočítal), zachumlaných do kabátů, protože sněžilo. Začali nastupovat a já zjistil, že devět z nich tvoří důchodci. Desátá byla mladá, blonďatá slečna se sluchátky v uších a rouškou na půl žerdi, kterou si na ten nosánek nenasadila ani v autobuse, který byl tím pádem dost plný. Bohužel i dva z důchodců měli roušku pod nosem, jeden z nich si jí nasadil ve chvíli, kdy si sedl, aspoň. Na příští zastávce další dva důchodci, paní opět nasazuje roušku až takřka uprostřed autobusu. Už jsem byl otrávený z toho množství lidí, bylo mi jasné, že stačí jeden infikovaný a je zle. Nějak se Covidu nebojím, ale nepotřebuji nakazit blízké. Z druhé strany už jsem se ironicky smál. Nejsem konfliktní člověk, ale občas dám jiné straně najevo, že se mi něco nelíbí. Zadíval jsem se blondýnce velmi upřeně do očí, mám to nacvičené ze svého bývalého zaměstnání. Trochu znejistěla, podívala se stranou, ale roušku přes nos nedala.
Tak jsme juchali dál. Zastávka, kde vystupuji, je u Billy. S vážným podezřením jsem vystoupil. Byl jsem první a potřeboval zaskočit do tabáku. Při vstupu do supermarketu jsem se ohlédl a zjistil, že většina mých společníků z autobusu husím pochodem, po nezledovatělé části chodníku, míří do potravin také. Ve chvíli, kdy jsem dorazil k tabáku, vstoupili dovnitř dva mladí lidé, dívka a muž s kočárkem. Připadalo mi, že jsou spolu. Nebyl jsem tam poprvé a věděl jsem, že na dveřích mají napsáno vstupujte jednotlivě. Tak jsem vzorně čekal. Slečna byla hezky oblečená a upravená. Hoch v hnusných šedivých teplákách a pochopitelně s rouškou pod nosem. Řekl jsem si, ti patří k sobě?! Ne, pochopitelně nepatřili, už jsem se uvnitř sebe opravdu smál. Když odcházel, upřel jsem pohled hochovi do očí, viděl jsem, že zaregistroval, že já stojím venku. Sklopil oči a nekryt rouškou pokračoval dál. Prodavačce povídám, hlavně, že máte na dveřích napsáno vstup po jednom. Podívala se trochu útrpně na mě a řekla. Už jsem to vzdala. Když jsem to vytkla jedné zákaznici vynadala mi do k..d a to fakt hodně, nemá to cenu. Pokrčil jsem rameny. Rád se vyjadřuji neverbálně, ale přes roušku to moc nejde.
Máma mi doma napsala seznam toho, co chce koupit, tak jsem asi za dvě hodiny vyrazil zpět do Billy. Vzhledem k tomu, že tuto bohulibou činnost provádím už několik měsíců, už se nerozčiluji, jen trochu. Jediné, co se v našich královstvích konzumu dodržuje, jsou roušky a to také ne vždy. Takže pokaždé hned u vstupu, u zeleniny, můžu na dvoumetrové rozestupy zapomenout. Většinou je tam hlava na hlavě. Pokud není kapacita obchodu naplněna, dál je to lepší. U lahůdek se snažím dodržovat rozestup, velmi často jsem svědkem, že ti, kteří dva metry dodržují jsou vystaveni ataku jiných, nemyslících nakupujících, kteří nechápou, že díra ve frontě není její konec, ale dodržování omezení, tak předběhnou. Především ženy to útrpně přehlédnou. Mě se to ještě díkybohu nestalo. Pochopitelně se ovšem v naprosté většině případů nějaké rozestupy nedodržují. Pak už zbývá jen poslední rizikové místo a to jsou, jak jistě víte, pokladny. Stejný problém jako u lahůdek. Teď posledně tři lidi u pokladny, všude spousta místa, rozestup pochopitelně žádný. Robůtci vidí, že místo na pásu se uvolnilo, tak prostě musí, dělají to mechanicky. Nedokážou si uvědomit, že pokladní klidně počká a nakupující by měli také. Věci charakteru dojít si nakoupit třeba na tři dny, použít desinfekci u vstupu, nakoupit dalším členům rodiny o samotě, to už je sci-fi. Usuzuji tak podle velikosti nákupů, často je zjevné, že se jedná o nákup na jeden den.
K textu není třeba asi nic moc doplňovat. Chápu, že důchodci často nechtějí být doma, nechtějí být izolovaní, chtějí si potraviny vybrat sami, ale tohle? Jsou situace, kdy je v obchodě opravdu plno a rozestupy se dodržují těžko, ale! Nejsem žádný ortodoxní zastánce opatření, ale naprostou většinu jich dodržuji, nečiní mi to žádný problém, i když některé věci mi také vadí. O vládě si myslím své, ale o některých lidech také.
