Ministryně pro sexuální rovnoprávnost? Jistě zcela nezbytné

Každý i sebezbytečnější úředník musí vytrvale obhajovat smysl existence svého postu. A čím výše postavený, tím je tato činnost nutnější. 

Přečetl jsem si dnešní článek na idnes o rasistických urážkách francouzských fotbalistů po prohraném finále MS v Kataru. Zpráva sama o sobě není překvapivá, na netu jsou frustrátů mraky a jejich zloba se pravidelně násobí, když jim nevyjde tiket. Konsternovalo mě ovšem to, že k problému se vyjádřila i francouzská ministryně pro sexuální práva Isabelle Romeo. Její vyjádření bylo v pořádku, ale existence takovéhoto postu?

Vůbec jsem netušil, že Francouzi něco takového mají a po tomhle jsem si celkem jistý, že asi nebudou sami. Agenda dotyčné ministryně je zcela jasná. Z dlouhodobého hlediska rozumím tomu, že proti homofobii je třeba bojovat, není v pořádku, stejně jako jakákoli jiná nenávist. Myslím, že se v rámci této problematiky udělalo za poslední léta mnoho. A skalní odpůrci homosexuálů už stejně zůstanou na svých názorech, i kdyby těch ministryň bylo deset. 

Bohužel už mě v souvislosti s madame Isabelle napadá jen jedno další slovní spojení, pozitivní diskriminace. Čtenář jistě rozumí. Trochu jsem se mrkl po netu, v češtině není vůbec nic, v Aj skoro také ne. Francouzské weby s překladačem procházet nehodlám. Ale zcela jasně vidím, jak tato ministryně vytrvale odůvodňuje svůj post. Zabývá se každou hloupostí a nejen ohledně homosexuálů, ale dynamicky narůstajícími dalšími sexuálními menšinami. I kdyby nechtěla, tak prostě musí. Nabobtnalost a mediální prostor, který dostávají asexuálové a další je obrovský. 

Člověk má občas pocit, že svět je náhle plný sexuálních odchylek, které si všechny zaslouží svá práva. A není se co divit, když si tak velká země, jakou Francie je, pořídí takovéto ministerstvo. Občas bych chtěl statisticky vědět, kolik lidí má svou sexuální odlišnost skutečně a kolik z nich to dělá z pouhého rozmaru, protože se tak prostě rozhodli. Nikomu nechci upírat jeho práva, ale jsem přesvědčený, že u mnoha lidí skutečně jde jen o pouhý rozmar a snahu se odlišit, ale za tohle by mě možná mnozí ve Francii ukamenovali.