Ministr Bek navrhuje prodloužit povinnou školní docházku, opět bez pochopení konsekvencí

Říká se, že společnost je taková, jaké je její školství. A naše školství je koncepčně dlouhodobě naprosto zanedbané, zatížené neustále se měnícími tlaky a mraky přihlouplých projektů. 

Základní premisou ministrova návrhu je, že v některých regionech až dvacet procent dětí končí své vzdělávání na ZŠ. Pak se obtížně uplatňují na trhu práce. Dle jeho tvrzení se devátá třída stala jen jakýmsi čekáním na SŠ. Navrhoval by model 8 + 2 (dva povinné roky na SŠ) nebo 8 + 2 +2. Tedy čtyřleté maturitní studium. Návrh zní vcelku rozumně, povinná osmiletá školní docházka kdysi bohatě postačovala a vzdělání je jednoduše pro tyto děti věcí budoucnosti. Ovšem pokud chtějí a jsou vůbec vzdělavatelné v současném liberálním a striktně desegregujícím prostředí. 

Pojďme se podívat na problematiku z druhé strany. Nedávno byl silně medializován případ z pražských Modřan o válce dětských gangů. Konkrétně byl zmiňován jistý Jakub, nezletilý žák ZŠ, kterých už několik vystřídal. Napadá jiné děti a ve skupině si troufne i na dospělé, navíc zřejmě používá poměrně věrnou atrapu pistole. Zcela dokonalá a vše vystihující věta je, že rodiče už si s ním nevědí rady. Kdokoliv, kdo působil ve školství a každý, kdo má zdravý rozum ví, že za tohle dítě a jeho jednání jsou zodpovědní právě ti rodiče. Problém je dlouhodobý, pochopitelně si s ním neví rady ani ve škole. Jak je možné, že už dávno silně nezapůsobil OSPOD a chlapec nebyl umístěn do ústavu. Toho kluka nějaké vzdělání vůbec nezajímá a dobře ví, že mu v nezletilosti nikdo nic takřka nemůže. Dokud se do toho nevloží někdo, kdo se nebude bát potíží a nezařídí mu útulný pobyt v nějakém zařízení. 

To že narůstají kázeňské problémy ve školách se ví už takřka desetiletí. Doposud jsem nezaregistroval jakoukoli zásadnější snahu politiků se situací něco dělat. Spíše naopak, dětem se neustále ustupuje a chodí se kolem nich jako kolem horké kaše. Za toho kluka by měli nést odpovědnost rodiče a měla by jednoduše nastoupit nějaká forma persekuce. On si z nějakých důtek vůbec nic nedělá. Je mladý a vrcholu svého grázlovství dosáhne až někdy kolem dvacátého roku života (studie jasně hovoří o tom, že tento věk je nejagresivnější). Dlouhou dobu mě konsternovalo, že s tím nikdo nic nedělá, 17 let jsem pracoval ve školství, i na vedoucí pozici. Mám velké množství kontaktů a zkušeností, tím pádem celkem přehled. 

S tím souvisí i další problém. Kvalita pedagogických sborů. Je obrovské množství učitelů a učitelek, kteří tam prostě nemají co dělat. Běžná učitelka funguje tak, že si myslí, že když bude na děti hodná a bude jim povolovat, ony na ní budou také hodné. Pochopitelně to nefunguje. A každý rozumný člověk chápe, že pokud ve třídě není disciplína, není ani kvalitní výuka. Uvedu příklad ze své praxe. Měl jsem kolegu, měřil dva metry!!! Měli jsme velmi problematickou třídu, do které se větší část sboru bála chodit. Vévodil jí chlapec ze sociálně slabé rodiny, dnes už ostřílený kriminálník. Můj kolega ho jednou na chodbě za něco napomenul, byl jsem asi tři metry za ním, nevěděl to. Chlapec se na něj otočil a povídá mu: " Jdi do prdele ty čů..ku". Kolega šel dál a tvářil se, že to neslyšel. Dohnal jsem si ho na zadním schodišti a dost prudce mu říkám: "Děláš si prdel, to si necháš líbit?". Odpověď zněla: "Si od něj nenechám podpálit barák". Svojí reakci raději ventilovat nebudu. Asi si čtenář dovede představit, jak to vypadalo na jeho a nejen jeho hodinách. 

Velký problém, kromě kvality řady vyučujících (a tím nechci říct, že kvalitní vůbec nejsou) je všudypřítomný alibismus. Proč by si část sboru dělala problémy, že? Dají raději lepší známku, poznámku nedají, aby se nemuseli dohadovat s rodiči atd. Pochopitelně součást stále vzrůstajících problémů. No, jsme součástí západu, dalo se to čekat. Ovšem nečinnost politiků a jakákoli jejich snaha o zlepšení poměrů způsobuje aktuální situaci. Tolik vzývané Školní vzdělávací programy jsou většinou krásné a těžko opravdu realizovatelné dokumenty v podmínkách většiny českých škol (autor se sám podílel na tvorbě jednoho z nich). 

Zpět k panu ministrovi. Na středních školách už teď mají velké potíže ustát "materiál", který tam leze. Netvrdím, že na všech, ale troufám si tvrdit, že na většině. A teď by jim tam měli ještě napochodovat ti, kteří by jinak skončili na ZŠ. Nemá smysl si nic namlouvat. Většinou se jedná o problematické děti z problematických rodin, které nemají zájem o vzdělání a velmi často narušují klima tříd zcela zásadním způsobem. Učitelé si s nimi neví rady a s rodiči až příliš často rozumná domluva není. Nepovažuji návrh pana Beka za špatný, s těmi dětmi by se mělo něco dělat a měli by dostat šanci, ale asi by s tím měla souviset celá řada kroků, které vyplývají z mého textu.