Pološílená rétorika Dmitrije Medveděva často vyráží dech, kdysi celkem seriózní politik se změnil ve válečného štváče se zcela zločinným narativem.
„Pokud Rusko zastaví speciální vojenskou operaci, aniž by dosáhlo vítězství, nebude existovat, bude roztrháno na kusy. Pokud USA přestanou dodávat zbraně kyjevskému režimu, válka skončí.“, nejnovější prohlášení bývalého ruského prezidenta na jím milovaném Telegramu. Přestože zmiňuje, že se jedná o parafrázi výroku Joea Bidena, v celkovém kontextu pouze ukazuje strach a vědomí následků případné porážky Ruska v konfliktu na Ukrajině.
Z Medveděva se prakticky stal jeden z kremelských ideologů, jeho vyjádření lze označit za ultramilitaristická a genocidní. Vytrvalé vyhrožování západu, rozdmýchávání nenávisti vůči Ukrajině, neustálé štvaní obyčejných Rusů k válce. Zmínka o roztrhání Ruska na kusy pouze jasně ukazuje plné vědomí obav všech ruských špiček z potenciálních následků šílenství, do kterého je zatáhl jejich vůdce. Intenzita Medveděvových výstupů je dokonalým ekvivalentem obav, že režim v současné podobě situaci neustojí a jeho pohůnci padnou s ním.
Analyzovat aktuální vnitropolitickou situaci Ruska je opravdu oříšek, ale stále více se ukazuje jedna historická paralela a tou je nacistický režim. Málo frekventovanými fakty o hitlerovském Německu jsou právě údaje o vnitřním stavu diktatury. Hitler byl neomezený vládce, který s jednotlivými složkami hýbal jako s loutkami. Všechny nacistické frakce mezi sebou vytrvale soutěžily o moc, majetek a materiální zajištění. Německo se velmi rychle dostalo do stavu, kdy byl nedostatek takřka všeho. Příkladem je SS, organizace, která se stala státem ve státě a pronikala do všech složek společnosti i z ekonomického hlediska. Budování koncentračních táborů bylo rvačkou o nedostatkový stavební materiál.
SS byli obecně mezi vládnoucími špičkami Třetí říše velmi nenáviděny. Agresivně ukusovali vše, co mohli. Ale velmi podobně se chovala skupina kolem Hermanna Göringa, Martin Bormann si vybudoval zcela nezávislé postavení v rámci nacistické hierarchie, NSDAP fungovala také po svém. Výčet by mohl být dlouhý. Všechny složky se mezi sebou rvaly o kořist a navzájem se nenáviděly. Právě třeba Bormann, pro svůj vliv na Hitlera, patřil mezi nejnenáviděnější a nejobávanější postavy režimu. Hitlerovi vyhovovalo, že se jednotlivé organizace mezi sebou perou, protože žádná pak nebyla příliš mocná a nebyla schopná ho ohrozit. On byl arbitrem, který celý proces posvěcoval a udržoval jakousi zvrácenou rovnováhu.
Současné Rusko je úplně to samé. Nejvýrazněji je v tomto soukolí vidět Jevgenij Prigožin, jehož Vagnerovci jsou nezávislí na pravidelné ruské armádě a budují si jakýsi vlastní stát ve státě. Prigožinova nenávist vůči ministru obrany Sergeji Šojguovi je příslovečná a neváhá jí veřejně ventilovat. Stejně jako své ambice řídit celý konflikt. Podobných skupin v Rusku je mnohem více a často jsou placeny oligarchy, kteří čekají, jak se situace vyvine. Tolik pověstní silovici mezi ruskými špičkami jsou reprezentováni celou řadou mocenských skupin, které mezi sebou vytrvale soupeří. A netřeba mluvit o všemocné FSB, která už je v podstatě ekvivalentem SS.
Všechny tyto složky mají svůj vliv a vhled do situace, Putin se stejně jako Hitler zjevně snaží držet mezi nimi jakousi rovnováhu a zůstávat nad nimi, ale poslední vyjádření Meveděva už jasně ukazují, jak hodně schizofrenní situace panuje za zdmi Kremlu. Válka na Ukrajině se nedaří, je dlouhá a faktor nálad obyvatelstva je nepochybně stále významnější, stejně jako slábnoucí pozice Putina, který se stále více začíná jevit jako neúspěšný vůdce a to se v Rusku neodpouští. Zločinci ve vedení státu nakonec vždy nějak drží spolu, když jde do tuhého, ale množství vypadnutých z okna jen svědčí o obrovských pnutích v ruských vládnoucích složkách, které by klidně mohly vyústit v něco zcela nečekaného.
