Likvidace tradic, selského rozumu, kultury a cesta do vyprázdněnosti. To je to, co nám by nám chtěla vnutit maltská eurokomisařka Helena Dalli, nástupkyně Věry Jourové, která oproti ní byla muší váha.
Helena Dalli, absolventka politologické sociologie s titulem PhD. Zcela nepochybně jedna z příčin malé tolerance normálních lidí vůči humanitním vědám a titulům vůbec. 32 stránkový dokument dokonalého progresivismu. Příručka pro interní i externí komunikaci byrokratů v Bruselu. Opravdu pastva.
Jen úvod dokumentu už mluví za vše: „Musíme vždy nabízet inkluzivní komunikaci, abychom zajistili, že každý bude ctěn a uznáván ve všech našich materiálech bez ohledu na pohlaví, rasu nebo etnický původ, náboženství nebo vyznání, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci.“ Hyperkorektnost povýšená na vědeckou úroveň.
V rámci progresivismu se nebude používat termín Vánoce, aby jinověrci nebyli uráženi. Jen pro zajímavost, v tolik adorovaném Švýcarsku si už několik let nekoupíte vánoční pohlednici s křesťanskou tématikou, z identických důvodů. Dokument zakazuje používat rodová podstatná jména, učitelé či policisté jsou nepřijatelná slova. Mužské zájmeno jako "předdefinovaný" termín je nepřijatelné. Oslovení dámy a pánové taktéž. "Při výběru obrázků doprovázejících vaši komunikaci se ujistěte, že ženy a dívky nejsou zobrazovány v domácnosti nebo v pasivních rolích, zatímco muži jsou aktivní a dobrodružní,“, další geniální část směrnice. Dokonce i slovo člověk je nepřijatelné, lidstvo je lepší. Dokument je plný podobných genialit a dospěl tak daleko, že třeba jména jako Marie a Jan jsou nepřijatelná, protože vychází z křesťansko-židovské kultury a mají být nahrazeny neutrálními Malika a Julius.
Dokument zvedl velkou nevoli především v Itálii napříč celým politickým spektrem, díky Bohu za tuto stále ještě výrazně křesťanskou zemi, protože výraznější reakce z jiných stran jsem nezaznamenal. Ani ze Španělska nebo Portugalska, které jsou na tom kulturně Italům velmi podobně. Výsledkem italské vlny odporu bylo stažení dokumentu ze strany zjevně překvapené Dalli. Ta bytost žije zjevně v takové bublině, že už to nelze ani komentovat.
Podíváme-li se na Twitter paní eurokomisařky, hemží se spoustou hesel. Prosazování příšerných dohod z Istanbulu, antirasistický plán EU na léta 2020 až 2025, trvalé připomínky ke způsobu komunikace v rámci EU, agendu proti domácímu násilí či práva žen. Ne všechny body jsou nesmyslné, ale celek působí jako především doslova klasický případ byrokrata, který trvale musí obhajovat existenci své platformy a vytrvale něco vymýšlet. Navíc Helena vypadá, že své agendě opravdu komplexně věří.
A jakpak se asi staví vůči svému titulu Miss Malta z roku 1979, vyloženě selektivní soutěž, která o skutečné ženské kráse vypovídá velmi málo? To asi jejím progresivním postojům vůbec nevadí. Neměla by se za něco, co spoustu žen může ponižovat, omluvit? Nebo to jen odpovídá obecně vžité představě o inteligenci těchto dam?
Společnost vyrůstá na svých tradicích, ono nestačí, že Vánoce jsou dnes především svátky konzumu a jejich poselství je často úplně stranou. Nestačí, že řada vánočních tradic, které vždy vedly k pospolitosti, mizí. Ne, my prostě zlikvidujeme i ten název. Dotyčnou bytost, která ale jen naplňuje vize Ursuly von der Leyen, bych okamžitě nechal zavřít do blázince.
Celý dokument
