Kapka

Život není problém, který je třeba vyřešit, ale skutečnost, kterou je třeba opravdu žít.  Soren Kierkegaard

Skála osamělosti, nad mraky hrot,

kapka síly, životní chtěla doprovod.

Mlha, odvátý bezpečí baldachýn,

v chladu podzimního rána rozmarýn.

Krůpěj nepoznaná, splynout odmítá,

s davem, další cesta strachem zakrytá.

Snivě skočila, se zavřenýma očima, 

mnohokrát v mysli nový život začíná. 

Kapka, co k jiným kapkám nechce, 

jen k jediné, dopadnout zcela lehce, 

na list leknínu, barvy bájného brčálu, 

vedle květu odstínu nevinnosti, pomálu. 

Tiše sklouznout k lásce na ostrově,

uprostřed mlčení, masám zamávat,

potichu ve stínu jiných očí nasávat,

svobodu srdce a ducha při obnově. 

A tak stojí na hrotu a tklivě sní,

unášena Morfeem, tvář do dlaní, 

když otevře oči, hledí strachu vstříc,

probuzení ledových již bylo na tisíc.