Gobi

Životní cesty jsou nevyzpytatelné, člověk nikdy neví, kam ho zavedou. I v té nejvyprahlejší pustině lze potkat něco nesmírně cenného.

Vše se vůkol točí, už dlouho,

dva ztracenci vnitru Gobi,

co našli se chvíli pouhou,

copak je asi zdobí?

 

 

Tančí, klopýtají, drhnou svá těla o písek.

Žízeň jako by nešla uhasit,

zlomyslná nenasytnost jim velí u dvířek

smíření už chtějí nahlásit.

 

 

Daleko, blízko, všude.

Zhasnout nelze žádným kouzlem,

a stále to vidí slunce rudé,

Tak už zavři oči. Honem.

 

 

Fata morgána není pro ně,

je pro ty, co nevěří.

Už slyšíš ty živé koně?

Nikdo to nezměří.

Autor: Jaroslav Červenka | sobota 10.7.2021 23:03 | karma článku: 15,15 | přečteno: 555x