Hamás není teroristická organizace, Izrael je okupant a bude západem nakonec opuštěn. To jsou jen některá vyjádření tureckého sultána na stranu Tel Avivu.
Izraelský ministr zahraničí Eli Cohen na síti X oznámil, že Tel Aviv z Turecka stahuje své diplomaty a přehodnotí vztahy s Ankarou. Vážný krok je vyústěním setrvalé kritiky Erdogana ohledně izraelské odvety na teroristické útoky palestinského hnutí Hamás, jež svojí brutalitou bohužel šokovaly jen velmi malou část světa. Dle rezolucí OSN je vlastně problémem Izrael, alespoň v tom kontextu, že organizace doposud útoky teroristů neodsoudila.
Erdogan Izraelce označil za pouhé pěšáky, kteří se dlouhodobě dopouštějí válečných zločinů a jejich domy shoří poté, co je západ opustí. Prohlásil, že Tel Aviv utlačuje arabské bratry po 75 let a za masakry v Gaze mohou především západní vlády. Islamistický Hamás označil jako bojovníky za svobodu a údajně se snaží zajistit propuštění izraelských rukojmí. To vše přichází v situaci, kdy IDF eskaluje situaci v Gaze a pozemní operace nabývá zcela reálných rozměrů.
Zcela zásadní na tomto postoji je jedna jediná věc. Turecký populista dlouhodobě touží stát se vůdcem islámského světa a již v minulosti tyto ambice svými postoji potvrzoval. Určité předpoklady k tomu má. Jednak strategická poloha bývalé osmanské říše, jež je Erdoganovým snem a která byla zásadně ořezána po první světové válce. Turecko má z muslimských států jednoznačně největší armádu a velmi silný hlas i díky participaci v NATO. Silné turecké námořnictvo má značný vliv ve Středozemním moři a Erdogan si obecně dlouhodobě buduje pozici silného lídra v muslimském světě a pomaluje likviduje Ataturkův sekularismus a jeho odkaz.
Členství v NATO. Minimálně na venek se již stává toto nedopatření výsměchem západu. Stejně jako Erdogan zřejmě definitivně dává vale členství v EU, která ho stejně nikdy moc nechtěla. Větří šanci a možnost zabít více much jednou ranou. Vleklé ekonomické potíže země na Bosporu jsou dostatečně známé, stejně jako stupidní zásahy tureckého prezidenta do bankovních a fiskálních procesů. Turecko na tom vůbec není dobře. A teď to nebude příliš vidět. Ankara na sebe chce strhnout pozornost arabského sunitského světa. Ten se doposud k dění v Gaze staví rezervovaně. Nepochybně díky intenzivní diplomatické snaze USA.
Jenže Erdogan teď do toho hodil vidle. Jeho postoj je políčkem všem sunitským vůdcům v Jordánsku, Egyptě, Saudské Arábii, Kataru a dalších zemích, kde je veřejnost zcela zásadně protiizraelsky aktivizována. V očích těchto lidí se Erdogan okamžitě pasoval do role vůdce sunitů a naprosto zásadním způsobem zvyšuje tlak v regionu. A nejen tam, pochopitelně. Celosvětové protiizraelské protesty dostaly nový náboj. Je to políček západu a arabským politickým představitelům. Osobní ambice jednoho muže přivádí do varu situaci, jež může přinést statisíce mrtvých a ještě mnohem více zcela zničených životů.
Erdoganovi je to jedno, jeho egem nabité maniakální jednání vidí jen jedinou věc. Překrýt Ataturkovu legendu a stát se historickou postavou. Je dokonalým příkladem toho, jak se jediný člověk klidně může stát rozbuškou k Armagedonu nedozírných rozměrů. Tlak na Tel Aviv je obrovský a začínají ho vytvářet především stále více rozvášněné davy, Je nepochybné, že přesně s tímhle Hamás počítal. Další liga arabských států v boji proti Izraeli je zase o něco blíž. A diplomatické řešení je prakticky nemožné. Mléko se rozlévalo velmi dlouho. A z určitých úhlů pohledu má západ svůj podíl.
Je stále slabší, situaci v Gaze dlouhodobě přehlížel a Erdogana nechal hezky vyrůst i za používání západních vojenských technologií. Ankara v současnosti zcela neoprávněně okupuje část Sýrie. Nikomu to, na rozdíl od ruské okupace Ukrajiny, nevadí. Ankara vytrvale utlačuje Kurdy na svém území. Opět to nikomu nevadí. Čeho by se Erdogan vlastně měl bát? Hezky a dlouhodobě lavíruje mezi Ruskem a západem a jen sosá benefity. Od EU dostává miliardy, aby nepouštěl syrské uprchlíky do Evropy. Pohoda.
A EU? Dále bude financovat Hamás a tvářit se, že má dotace pod kontrolou. Bude se dívat na vařící kotel kolem Izraele a nadále propagovat svojí progresivní politiku. Je pozdě. Nic není černobílé, ale teď je pozdě řešit svévolné pronikání Izraelců na palestinská území a rozšiřování kibuců na úkor palestinských Arabů. Hamás je velké zlo a v této chvíli, pokud se má zabránit ještě většímu zlu, je třeba opravdu důrazně a jednotně stát za Tel Avivem. Pokud budou sunité vnímat slabost západu, vše může vyústit v obrovský masakr. A mimochodem, Izrael je nepřiznaná jaderná velmoc....
