Dualita

V převažujícím množství případů není největší nepřítel ve vnějším světě, ale je v nás. Až příliš často jsme sami sobě největšími nepřáteli. 

Už otevírá oči, zří paprsek jen, 

jako by cestu zaslíbení ukazoval, 

ta síla magická není pouhý sen,

je skutečná, malý plamínek vzplál. 

Roky tmy, tak jak to bývá,

spousta Morfea nikdy nezažene,

s očima zavřenýma, píseň tklivá

a přitom často stojí u pramene.

Žízní mocně, srdce vyprahlá pálí, 

zavřená ideou pokladu v dáli, 

kterého se tuze odmítají vzdát. 

Přitom jen harampádí ega vzývají

a zlatým lejnem nechají se ovívat,

až k smrti, které tak vesele zpívají, 

než chytli by se paprsku a konečně uvěřili, 

že radost z blízkosti není ďábel potměšilý.

 Psáno pro Blogosféru