Sytý hladovému nevěří

Mám rád přísloví. A nejen česká. Zobecňují totiž zkušenosti mnoha generací a různých kultur. To, které jsem použil v titulku, platí stále. Bohatí našeho světa ještě více bohatnou a chudým, kteří nadále chudnou, prostě nevěří.

Zdá se, že si to začínají uvědomovat už i někteří političtí komentátoři. Tak např. Jiří Pehe, kterého jistě nikdo nebude podezírat z levicových názorů, napsal ve svém komentáři v deníku Právo, že zesilující migrace z chudých zemí do těch bohatších souvisí i se skutečností, že bohaté industriální země Západu během posledních desetiletí exportovaly v procesu sílící globalizace mnoho sociálních, ekonomických a ekologických problémů, které původně doma zakoušely i ony, do chudých rozvojových zemí. Zlatá slova!

Alex Švamberk je konkrétnější a píše o Ukrajině, která by tak ráda do vyspělé EU, ale přitom není ničím jiným než rozvojovou postsovětskou zemí, doslova toto: "Ve stínu řecké krize zůstávají jednání o ukrajinském dluhu, který činí 70 miliard dolarů. Kyjev se snaží vyhnout řeckému scénáři, který mu hrozí. Jednání ukrajinské ministryně financí Natalii Jareskové s věřiteli ve Washingtonu minulý týden průlom nepřinesla a mají pokračovat. Snaha podmínit půjčky dalšími škrty a garancemi ale může ve výsledku vést k paradoxu, kdy politicky budeme Ukrajinu podporovat a ekonomicky ji potopíme...  Její zadlužení nyní činí 70 miliard dolarů, z toho 50 miliard je  zadlužení vnější. Kyjev požaduje odpis části dluhu v rámci jeho restrukturalizace. S odpisem ve výši čtyřiceti procent ale nesouhlasí skupina čtyř věřitelů, která drží dluhopisy ve výši devíti miliard."

S celkem nevelkou nadsázkou lze říci, že většina zemí světa už dávno nepatří těm, kteří v nich žijí. A sto třicet nejbohatších lidí světa se chová jako Marie Antoineta, která na informaci, že lidé se bouří proto, že nemají chleba, reagovala otázkou: "Tak proč nejedí koláče?"

V Súdánu mají mnohé děti z hladu nafouklá bříška, ale v jiných rozvojových zemích už chleba mají. Dostávají však jiný hlad - hlad po vzdělání, hlad po kultuře, hlad po americkém či alespoň evropském způsobu života. Ti naivní nasedají na pašerácké čluny a pokoušejí se na nich dostat do Evropy, která se jich bojí. Ti rafinovaní vysílají stejnou cestou své zfanatizované bojovníky, kteřrí se nebojí ničeho, protože věří tomu, že je čeká život věčný. Až se do Evropy dostanou, budou chvíli hrát roli spících agentů. A to až do té doby, než dostanou spojení na evropské rezidenty svého hnutí a od nich pak příslušný úkol a prostředky k jeho splnění. 

Norský hromadný vrah Breivik před lety sebevědomě prohlašoval, že bude za svůj čin jednou oslavován. Toho bych se vážně nechtěl dožít. A protože politikové, vycházející z nebezpečně nízké evropské porodnosti (a platí to i o porodnosti většinových Čechů) tvrdí, že se do budoucna bez imigrantů neobejdeme, musím se opakovat podobně jako jistý nejmenovaný politik starého Říma: Soudím, že jediným účinným populačním opatřením by bylo výrazné a progresivní zvýhodnění rodin s dětmi na dani z příjmu, zvýhodnění, které by se nezaměstnaných prostě netýkalo. Bez jakékoli diskriminace.

Protože budou-li mít Češi v průměru méně než 2,3 dítěte na jeden manželský pár, český národ dopadne jako Lužičtí Srbové. Vlastně hůř, protože imigranti, až domácí obyvatele v jejich vlastní zemi "přečíslí", se k nim určitě nebudou chovat tak ohleduplně jako Němci k oněm Lužickým Srbům. Ostatně, nechovali se k nim tak vždy. Ani k nám ne!