Ve svém komentáři k 17. listopadu se Václav Klaus ml. distancoval od dnešní podoby jeho oslav i od lidí, kteří je dnes využívají jen ke svému zviditelnění. Tehdejší události však označil za radostný moment, jaký už asi nezažije.
Rozumím mu. Pro mne byl, je a zůstane takovým neopakovatelným radostným zážitkem např. průvod na 1. máje 1968. A žalostným 21. srpen téhož roku. Ale popravdě řečeno mě otravuje zneužívání jakéhokoli výročí.
Vzpomínám si na vtip z normalizačních dob, že na příští oslavy Slovenského národního povstání si od Rakušáků pronajmeme Alpy, protože "účastníci" povstání se už do slovenských hor a měst nevejdou. Že by si dnešní fangličkáři a sběratelé politických bodů objednali na oslavy 30. výročí 17. listopadu 1989 (bude už za dva roky!) Náměstí nebeského klidu v Pekingu?
To by bylo přece jiné kafe! Tam opravdu tekly potoky krve a byli tam nejen ranění, ale i mrtví. Tam si demonstranti nemuseli vypomáhat žádným fiktivním úmrtím jako u nás. Jenže čínské vedení tehdejší masakr záhadně ustálo.
Zato neustálo ekonomickou situaci a začalo s potřebnými reformami o deset let dříve než my. A bez výprodeje národního majetku zahraničním investorům za dumpingové ceny jako u nás. Proto je také dnes Čína v mnohém směru dál než my.
Ale o tom už Václav Klaus ml. nepíše. Přesto bych se klidně vsadil (a třeba i s profesionálním sázkařem a prezidentským kandidátem Michalem Horáčkem), že způsob budování kapitalismu v Čechách, který odstartovali Václav Klaus st., Tomáš Ježek, Dušan Tříska a další, Václav Klaus jr. tak úplně neschvaluje. Že jablko sice nepadá daleko od stromu, ale leckdy se po dopadu na tvrdou zem trochu zakutálí.
Ale mohu se mýlit. Jako každý. Jenomže nemám rád nekritické fankluby, které se řídí starým a neblaze proslulým heslem "Kdo nejde s námi, jde proti nám!"
Takže i když nejsem volič ODS, na blízká střetnutí jiného druhu mezi Petrem Fialou a Václavem Klausem mladším se už teď docela těším. To přiznávám bez mučení.
