„Sakra, vyhaž už ty starý krámy, na co to, prosim tě, schováváš.“No, na co asi, to ty bys nepochopil. Hlavně že máš na půdě starej tomahavk, pomyslela si Hanka. Otevřený šuplík byl opravdu plný všelijakých starých pohlednic.
Hanka je schovávala ještě z doby, kdy se posílaly pohledy z tábora, psala je ona sama anebo její holky. ,,Mami, už je mi dobře,“ četla na koresponďáku. Vzpomněla si, jak její mladší dcera Alenka psala z tábora. Jak se šíleně lekla, co se jí stalo. Nabourala na kole a museli jí šít bradu….Bože, jak jsme to mohli přežít bez mobilů…
Úplně naspodu ležel hodně starý koresponďák. Byl celý ušmudlaný a na něm namalovaný gumový medvídek. Jéžiš, to je přece z mého prvního pionýráku, vzpomněla si Hanka. Jak to vlastně tenkrát bylo?
,,Buď hodná a na slovo poslouchej,“ kladla jí mamka na srdce. Taťka jí dal pusu. „A napiš, Macku.“ Tak jí říkal, byla trochu jeho mazlíček. Bylo jí 7a jela na tábor. Ségra sice jela taky, ale ta už byla ve velkejch a moc se s Hankou nebavila. Pochopitelně měla trochu jiné starosti ve svých 14 letech!
Hanka se v autobuse dívala z okna a trochu se bála, jestli si tam najde nějaké kamarádky. A kde budou spát? V chatkách nebo velké budově? A kam si dá medvídka a nebudou se jí smát a……Trochu polykala slzy, ale opravdu jen chvilinku.
„Hele, tady někdo ztratil flašku s pitím, zavřeštěla holka přes uličku. Hanka se na ni podívala a musela se smát. Byla legrační, na hlavě dva culíky a úplně pihovatá.
„ Jak se jmenuješ,“ zeptala se Hanky.
„Já jsem Zuzka. S kým bydlíš?“
„Nevim a ty?“ „ Já taky ne, tak budem spolu, chceš?“
Hanka radostně přikývla. Zuzka se jí líbila. Do chatky k nim přiřadili ještě Martinu a Zdenu.
„ Tak, holky, a ne abyste tu dělaly bordel,“ zasmála se vedoucí. Hanka byla ráda, bude to tu dobrý. Do postele si dala malýho, gumovýho méďu. Byl hroznej, ušmudlanej, ale dal jí ho taťka.
Dny ubíhaly a holky se skamarádily. Chechtaly se v jídelně, v noci se doprovázely do budovy na záchod, aby se nebály. Nakukovaly do stanů starším holkám. Řehtaly se, když viděly, jak jim tam visí podprsenky.
„ Mami a tati, je to tu fajn, ani se mi nechce domů,“ napsala Hanka na pohlednici, kterou koupila na výletě. „ Teda ta je hnusná,“ řekla Martina, „podívej, jak na té mojí má ten rybník vlnky a ty tam nemáš nic.“ Hanka se zarazila, ale pohled si stejně koupila.
Večer se jí zdálo, že se holky někam vytratily a pak je přistihla, jak si špitají a když se přiblížila, rychle od sebe odskočily, jako když je píchne vosa. Hance to přišlo divné.
Druhý den to vzalo překvapivý spád.
„ Hanka má jít k vedoucí, zaječela Zdena. „ Hani, co se děje?“ Zuzka měla oči navrch hlavy. Hanka se trochu bála, co když se provalí, co s holkama dělaly?
U vedoucí byly holky z chatky kromě Zuzky.
„Hele, Hanko, bereš si čistý kalhotky?“ Hanku polilo horko. Co to má znamenat?
„ Nebere a ještě dolejzá ke klukům a taky si neutřela zadek, když byla na velký,“ pitvořila se Martina. Hanka začala natahovat moldánky. Jak jí to mohly udělat? Co je to za kámošky?
„No, hele, tak ukaž, jestli máš ty spoďáry čistý,“ dovršila potupu vedoucí. To už Hanka bulela naplno. Jako ve snách si stáhla tepláky a kalhotky.
Ani nevěděla, jak došla do chatky a lehla si do postele. Plakala asi hodinu. Najednou ucítila, že ji někdo hladí po vlasech. Zuzka! „Nebeč, poď napíšeme domů, co ti udělali.“ Hanka se vysmrkala a pak namalovala na koresponďák toho medvídka. Taťkovi.
Tehdy nechápala, proč se to stalo, cítila jen obrovskou křivdu. Taková nespravedlnost! Tolik jim věřila. Dětská záludnost ji naprosto šokovala. To se přece nedělá! Nic jim neudělala, tak proč?
Až později pochopila, že někteří lidé ubližují a nepotřebují k tomu žádný důvod.
Tak. Tenhle obrázek si teda opravdu nechám, pomyslela si Hana. Taťka. Držel ji za ruku, když se bála. O čekance vyprávěl - princezna vyhlížela svého prince a nedočkala se, proto ta bleděmodrá kráska roste u cesty.
V lese sbírali kožíšky, ne suchohříbky. Tatííí, povídej zase.
Hanka zavřela šuplík. Aby ho zase někdy mohla otevřít. Protože od toho tady je. Ona i ten šuplík.
