Někdo ví už ve škole, čím se stane. Jiní se hledají postupně. Nakonec máme všichni nejraději své jisté. Přesto se každému může stát, že nedokáže pokračovat v tom, co dělá a je nucen vydat se do zdánlivého neznáma. Po volání své duše. Ve skutečnosti však cesta k nalezení vlastního po-volání vždy vede přes činnosti známé a milované. A ono samo je nakonec velmi obyčejné.
Jaroslav Simon
Pár takových hledačů se sešlo na večerním semináři v domě Maitrea s PhDr. Jaroslavem Simonem, psychologem, koučem a lektorem. Pracuje s pomocí jednoduchých "rodinných" konstelací. Jen já a moje povolání. K základnímu vhledu by mělo stačit pár minut. Přitom nikdo dopředu neví, jaký obraz vykreslí pro sebe i pro poučení kruhu přihlížejících.
Hned v úvodu se několik žen statečně pokouší postavit svému povolání tváří v tvář. Vybírají si člověka, který, přesněji řečeno která, jim jejich povolání bude personifikovat. Stojí před ní a - světe div se - necítí se vůbec dobře. Srdce buší, jsou nervózní, cítí tíhu a zodpovědnost. Vysněné nejsprávnější a nejvíce naplňující poslání, jehož představu v sobě nosí, je k nesnesení. Zvláštní, že?
Něco známého
Lektor proto vybere dalšího člověka. Bude představovat něco, co je hledající známé, co jí baví a v čem je jí dobře. Jeho přítomnost konstelaci uvolní. Právě přes toto známé se lze reálně vydat za svým snem. Pokud se však stane, jakože se opravdu v několika případech stalo, že známé činnosti nestojí v ose vedoucí k osobě zastupující povolání, pokud se hledající kvůli nim otočila jiným směrem, bude lepší se na superpředstavu POVOLÁNÍ jednoduše vykašlat. Není totiž z tohoto světa.
Ve skutečnosti je každé povolání úplně obyčejné. Vychází z toho, co známe a milujeme. Jen je třeba pochopit podstatu činností, které rádi vykonáváme a dělat jich více, než dosud.
Někoho baví vyšívat. Co mu přitom dělá tak dobře? Láska k detailu, preciznost, estetické cítění? Může tento dobrý pocit zažívat třeba u kontrolování daňových přiznání ? Jiný nejraději pracuje s lidmi. Co mu na tom dělá tak dobře? Pravděpodobně výměna energií . . . Vždycky se ptáme na kvalitu, o které to ve skutečnosti je.
Další cesta při hledání po-volání by mohla vést přes analýzu dětských snů, současných vizí a zpracovávání zážitků z dosavadních zaměstnání.
Já jsem tvé povolání
I já se odvážně vrhám do neznáma. Moje povolání je sympatické, otevřené, svobodné (milá žena) a není zas tak daleko, jak jsem se bála. Nestojíme čelem k sobě, ale díváme se stejným směrem, to mi vyhovuje. Teď se cítím dobře. Do chvíle, než promluví: “Já jsem tvé povolání.“
Mluví do zdi, proč to neříká mně? Komu, když né mně? Cítím se odstrčená a přehlížená. Můžu to změnit? Ano! Nic mi nebrání v pohybu. Otočím si své povolání čelem k sobě. Je tak milé a žádoucí, můžu dokonce přijít blíž a dotknout se ho. Až nesnesitelně snadno, bez omezení s ním navazuji kontakt. Když stojí čelem, nemám už žádnou výmluvu, budu se muset k němu vrhnout a nechat za sebou . . . své děti.
Vrhám se. Jdu za svým snem a objímám ho. Je to tak v pořádku ? Chybí mi tu mé staré známé strachy, tíha, dramata. Jsem na ně TAK zvyklá. Několik ochotných dobrovolníků se postaví za mně a já jim na pokyn lektora říkám: „Ještě vás budu chvíli potřebovat.“
Potom Jaroslav Simon napravo ode mne staví humor, lehkost, radost a zábavu. Znám je důvěrně a jsem ráda, že tam jsou. Všichni herci mého dramatu a uprostřed já v objetí se svým povoláním. Stojím tiše a neříkám nic.
Jen v duchu: “To už nemůže dlouho trvat.“
Nasávám energii dokonalého okamžiku, aby se mohla brzy projevit i v mém životě.
Zpracovávat svou konstelaci budu ještě dlouho, je neverbální prožitkem, darem přímo pro mně.
Odkaz: www.jaroslavsimon.cz
