Na svatého Jana přichází čas prožít kolotání smyslů.

"Na Svatého Jána, otvírá se (létu) brána." Jakou to tajemnou bránou poznání člověk prochází v této roční době? Budeme-li se takto ptát na všech významných zastaveních ročního cyklu, dojdeme ke vjemům oněch věcí, které Nebesa vpisují po věky do Země. Nalezneme mocný zdroj sebepoznání a také univerzalistické praideje, stojící u kořenů všech známých forem lidových slavností. Některé nové možná doplníme a staré prožijeme hlouběji.

Z pohledu astronomického se o svátku svatého Jana Slunce dostává do nejdůvěrnější možné blízkosti země a začíná se opět pomaličku vzdalovat. Termíny školních prázdnin nás naučily za vrcholné léto považovat parné měsíce červenec a srpen. Ve skutečnosti v nich již dochází k pozvolnému doznívání, dozrávání a k prodlužování nocí.

„Od svatého Jana Křtitele běží slunce již k zimě a léto k horku.“

„Svatý Jan otevírá zimě zase dveře.“

  Lidová pranostika přesně zkopírovala fakt, kterého si v době nejrůznějších uzavírek, školních zkoušek a příprav na exotické dovolenky nestíháme všímat. Příroda totiž do svatého Jana finišuje také - stihla vstřebat rozhodující díl slunečního impulzu pro svou expanzi. Růst rostlin dostoupil vrcholu, kvetou růže, lípy, luční kvítí, všechno nádherně voní. Třešně a jahody již dozrály.

„Na svatého Jána jahody do džbána.“

Také léčivé byliny v sobě v jistém smyslu koncentrují největší sílu před svatým Janem. Podle tradice tomu tak je obzvláště o svatojánské noci z 23. na 24. června. Je to velmi krátká noc, těsně po svátku letního slunovratu 21. června, od kterého se noci prodlužují jen pozvolna.

„Na svatého Jána, není noc žádná.“

 Jako kouzlem vzbuzuje slunce v lidské duši nejhlubší naděje právě na počátku svého sestupu.

„Svatojánská noc, kouzelnou má moc.“

Růst se transformuje v dozrávání.

„Každá nemoc má svou pomoc.“                                                                                              

„Kdes chodila dnešní noci? Sbírat bejlí na nemoci.

Kdopak s tebou chodil, kdo tě lesem vodil?

Nejmilejší přítel, sám svatý Jan Křtitel."                                                                                         

Magická atmosféra svatojánské noci dala ze sebe dokonce vytrysknout legendě o zlatém květu (kapradí). Říkalo se mu Janův květ a je prý velmi vzácný a tajemný. Rozkvétá pouze této noci, těsně před půlnocí, vysoko v horách skrývajících mnohé poklady. Elementární bytosti chtějí s jeho pomocí vybraným lidem ukázat, kde se tyto poklady skrývají. Rostlina svítí jasně žlutou barvou a pohybuje se z místa na místo. Komu bude dáno ji nalézt, bude do konce života nejen nesmírně bohatý, ale i šťastný.

Přesně na opačném pólu roku prožíváme svatou noc štědrovečerní. Pozoruhodné je, že byla stanovena rovněž na dobu těsně následující po slunovratu, jenomže zimním. Zimní období odpovídá v lidském duševním životě tiché vnitřní, zejména myšlenkové, činnosti. Zato na sklonku jara se bez obav smíme, měli bychom se, odevzdat svému cítění. Uvěřit smyslovému kolotání.

„Sám sebe opustit a s důvěrou se pouze hledat, ve světle a teple světa.“

Poznamenal si ke svatojánské náladě Dr. Rudolf Steiner ve svém Kalendáři duše.

Rozpoložení, ve kterém se citliví nebo přímo mysticky založení lidé o svátku svatého Jana nacházejí, nemá daleko k uskutečnění oběti. Svým cítěním duše plně vnímá a prožívá zářivou krásu světa. Nakonec se jí s láskou a pokorou odevzdává. A příroda lidskou duši do sebe přijímá. Splývají spolu ve sluneční hodině roku.

„Kdo ztratí svou duši pro mne, nalezne ji.“ To je svatojánská nálada.

Svatý Jan Křtitel nám zvěstuje Krista svým výrokem: „Já se musím menšiti, aby on mohl růsti.“

My, lidé, se pokorně skláníme před silou Slunce a přijímáme ji do sebe.

Když mine letní slunovrat a slunce z oblohy pomalu ustupuje, tehdy se bohyně Gaia v požehnaném stavu začíná stahovat do sebe, aby se připravila vydat mnohé plody. Po mocném výdechu životních sil a krátké zádrži, kterou je právě magický svatojánský čas, se Matička Země začne opět nadechovat. I vědomí bytostí, které na ní žijí, se postupně vrátí do jejich niter. Lidé přijdou jaksi sami k sobě.