„Dny se krátí, srdce rozjasňuje, srdce rozjasňuje, nad zářivým podzimem svatý Michal kraluje“. Pokud vás zajímá, co tento dětský popěvek znamená, jste tady správně. V průběhu ročního cyklu dochází, jak víte, ke dvěma rovnodennostem a dvěma slunovratům. Každý z těchto zlomových bodů nese v sobě nějaké poselství. Tři z nich jsme se snad naučili prožívat křesťanským způsobem. O Vánocích se klaníme právě narozenému Spasiteli, o Velikonocích si připomínáme jeho smrt a zmrtvýchvstání. Doba SvatoJánská zůstává stále prodchnuta pohanstvím, léto začíná a mocně působí na naše smysly. Jedna slavnost však stále chybí, slavnost podzimní rovnodennosti. Zakladatel duchovní vědy zvané anthroposofie, Dr. Rudolf Steiner, již před sto lety jasnovidně doplnil křesťanské oslavy i o tu poslední, která ještě scházela – podzimní slavnost michaelskou.
Po podzimní rovnodennosti, letos 22. září, nastává pozvolna převaha temnoty. Při pohledu na uvadání přírody propadáme i my jaksi samovolně pocitům smutku, strachu a depresi. Mnozí máme totiž vůli podílet se na proměnách přírody celým srdcem. Na jaře to jde snadno, když můžeme všemi smysly vnímat, jak se něco nového rodí, klíčí a žene do plodu. Na rozdíl od toho, co vadne a ochromeno umírá na podzim. Tady už jsme nuceni ze svých smyslů poněkud poodstoupit, nadále s nimi nevystačíme. Podzimní mysteria jsou totiž naprosto odlišná. Vedou nás k uvědomění, že nejsme jen součástí hmoty, která právě všude kolem umírá. Naše duše na podzim prožívají duchovní jaro, které dojde svého vrcholu v období třinácti svatých nocí o Vánocích.
Ostatně ani rostliny neumírají, jen stahují své životní síly do lůna Země, do semen a kořenů. Dělají to instinktivně. I naše vědomí se musí z letního smyslového výletu navrátit zase k sobě a to vědomě. Je to sice poněkud nezvyklá myšlenka, ale nijak nepochopitelná. Celé léto jsme dleli ve smyslovém omámení, s důvěrou odevzdáni kolotání přírodních vitálních dějů. Nyní však přišel čas využít michaelskou energii a prožívat, jak v nás roste vůle proti pohodlnosti a úzkostlivosti, směrem k vnitřní iniciativě a svobodě. Máme skvělou šanci probudit se. Nikoli usnout!
Steiner si o tom do svého Kalendáře duše zapsal toto:
„Ke spánku nutí přirozenost: bdít musí duše hlubiny a bděle vnášet slunce sálavu ve chladnou zimy záplavu“.
Na počátku podzimu stojí mocný archanděl Michael, často zobrazovaný s vahami v ruce. Vyzývá nás, abychom svobodně zvážili, na kterou stranu se přikloníme a použili k tomu svou svobodnou vůli. Dává nám k tomu i dostatek sil. Tupé usínající lidské přirozenosti máme vyrvat naše vlastní vědomí o sobě. Pak před naším vnitřním zrakem vyvstane postava Michaelova s železným mečem, kterým stále znovu vítězí nad drakem nevědomosti. Kdo takto spatří jeho obraz v podzimních oblacích, stane se pro něj už navždy významnou výzvou k vnitřnímu činu.
Michael, hierarchicky nejmocnější z archandělů, je ve Zjevení svatého Jana vylíčen jako přemožitel draka – Satana. Po několika zjeveních archanděla v italském Garganu v pátém století po Kristu se jeho pozemským svátkem stalo 29. září.
„A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.“
(Zj 12,7-9)
Ne náhodou stojí na konci září vedle sebe svátek svatého Václava a archanděla Michaela (28.a 29. září) Michaelský impuls zní i ve Václavových slovech, která podle jedné z verzí legendy pronesl ke svému bratrovi a zároveň vrahovi Boleslavovi. Zněla: „Tvá vůle budiž ve Tvé ruce.“ Pak se přiřítil celý zástup Boleslavových zbrojnošů, a před chrámovými dveřmi kostela ve Staré Boleslavi knížete Václava ubodali k smrti. Boleslav dostal ještě poslední možnost volby. Jakoby kníže Václav ani tváří v tvář vlastní smrti nemyslel na sebe. Jaký mocný ideál máme! Víme o tom vůbec?
Svatý Václav je vlastně fyzickým reprezentantem archanděla Michaela v českých duchovních dějinách. Měl sílu a odvahu, ale nepoužíval ji proti druhým. Zůstal vévodou České země, a jejím mostem do duchovních světů, až dodnes.
Perseidy a Leonidy, nebeské úkazy vrcholného léta, Steiner básnicky připodobňuje k jiskrám z Michaelova meče, které odlétají, když zápasí s drakem. Jeho meč tedy musí být ukutý z nebeského železa, protože i meteory spadlé na zem obsahují množství železa. Bohové posílají železo, aby zemskou atmosféru zbavovalo strachu, který je na podzim dotěrnější než jindy. Síla, která padá na zemi v srpnu v podobě Perseidů, to je ta síla železa, jíž se bohové pokoušejí přemoci ahrimanské mocnosti, když se blíží podzim. Železo souvisí s Marsem. Mars působí, že dovedeme železo správně využít a osvojit si jeho sílu. Vliv Marsu produkuje v člověku svobodnou vůli a sílu k činům. Na podzim ji bude potřebovat. Třeba k vnitřnímu boji s drakem nevědomosti a otupělosti.
I lidská krev je proniknuta železem, aby v ní přemáhalo úzkost, strach a nenávist. Když do krvinky vniká sloučenina železa, je to totéž, jako když sviští k zemi meteorit.
Krev je tak zbavována strachu.
Když nadchází michaelská doba, je třeba, aby se člověk vědomě naučil používat meteorické síly své krve.
Naše hmotná kultura je vybudována veskrze na železe - lokomotivy, průmyslové závody - takto Steiner hovořil v roce 1923. Železo se ocitlo ve službách materiálního pokroku. Celá moderní civilizace mu vlastně vděčí za svou existenci. Dáváme mu tvar, aby nám sloužilo. Objevili jsme tak jeho hmotnou hodnotu, víme, jak železo využívat. Avšak moc jeho ducha se nám dosud nezjevila. Je jí právě Michaelův meč, který se ve vesmíru stvořil sám, z meteorického železa. Právě ono je vnějším materiálem pro jeho sílu.
Než bude lidstvo moci pomýšlet na to, aby slavilo michaelské slavnosti, mělo by se naučit obnovovat při nich celé své duševní rozpoložení. Nejde o to uspořádat vnějškovou oslavu, nýbrž slavnost obnovující celého vnitřního člověka. Pomoci mu, aby v sobě uctil sílu, která mu umožňuje, aby chodil, bral věci do rukou a pracoval. Aby byl aktivní, činorodý a ve svých rozhodnutích svobodný, jako jsou v porovnání s přesně vypočitatelnými drahami planet svobodné nepředvídatelně padající meteory.
Takže na michaelskou podzimní slavnost si ještě počkáme. Nebo už slavíte?
Napsáno pro www.kaduceus.cz
