Muammar Kaddáfí a Winston Churchill

K napsání tohoto blogu mne přiměl článek Marka Raidy „5 let od "sluníčkové" popravy Kaddáfího.“ Autor v něm uvedl, že Kaddáfí byl největším mužem Afriky 20. století, což vyvolalo nevoli u zastánců západní demokracie.

Odkaz zde: http://marekraida.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=558611.

Pod tímto článkem se rozpoutala živá diskuse, kde zastánci západní demokracie poukazovali na Kaddáfího zločiny, hlavně odpovědnost za teroristický útok na letadlo Pan Am 103 nad obcí Lockerbie.

Jistě bychom mohli Kaddáfího na základě tohoto odsoudit jako zločince a zápornou postavu historie.

Jenže, když se podíváme na činy západních politiků včetně těch, kteří měli na svědomí umučení Kaddáfího, tak by dopadli podstatně hůře.

To se týká „humanitárního bombardování“ Srbska s hlavními viníky Billem Clintonem a M. Albrightovou, vojenského napadení Iráku s hlavními viníky G. Bushem jr. a T. Blairem, nebo vojenského napadení Libye s hlavními viníky D. Cameronem, N. Sarkozym a H. Clintonovou.

Uvedení západní politikové vládce jako byl Kaddáfí odsoudili, ale pokud se zaměříme na počty mrtvých, uprchlíků a zcela rozvrácené státy, které po uvedených západních politicích zůstaly, tak Kaddáfí je proti nim úplný mírotvůrce.

Každý ví, že dějiný píšou vítězové a tak místo, aby za svoje zločiny západní politikové skončili buď na šibenici, nebo ve vězení, tak kandidují na prezidenty, nebo se chystají kandidovat.

Hillary Clintonová podpořila americkou invazi do Iráku a v roce 2011 jako ministryně obrany přesvědčila amerického prezidenta Obamu pro vojenské napadení Libye i přes odpor amerického ministerstva obrany. V této souvislosti se ještě „proslavila“ svým vítězným „wau“ kdy s ukořistěným revolverem Kaddáfího vyjadřovala radost nad jeho umučeným tělem. https://cs.wikipedia.org/wiki/Hillary_Clintonov%C3%A1

Místo odpovědnosti za zločiny ovšem H. Clintonová kandiduje na americkou prezidentku a na prezidenta Francie se chystá kandidovat i N. Sarkozy, jeden z hlavních strůjců rozvrácení Libye a vraždy Kaddáfího.

Podívejme se nyní trochu na Libyi za Muammara Kaddáfího.

K převratu v Libyi došlo 1. září 1969. Výsledkem bylo sesazení libyjského krále Idrise I., který byl tou dobou na léčení v Turecku. Nekrvavou cestou se Kaddáfí ujal vlády nad Libyí a nechal se jako voják s hodností plukovníka jmenovat vrchním velitelem ozbrojených sil. Režim, který v Libyi nastolil, byl ideologicky založen na takzvaném „islámském socialismu“, tedy směsi arabského nacionalismu a socialismu. Své politické názory shrnul v takzvané Zelené knize, publikované ve třech dílech mezi roky 1975 a 1979 . V roce 1970 se jmenoval premiérem i ministrem obrany a podařilo se mu vynutit zrušení americké vojenské základny v Tripolisu a britské vojenské základny v Tobruku, takže měl u západu pěkný vroubek.

Během jeho vlády gramotnost obyvatel stoupala, v případě Libye z 10 na 89 %, přičemž poslední údaj Libyi řadí mezi třetinu nejvzdělanějších zemí světa. Zavedl bezplatné zdravotnictví, průměrný věk dožití je v Libyi dnes nejvyšší na kontinentu (muži 75 let, ženy 80 let; tedy vyšší než v České republice). Za vlády Muammara Kaddáfího byl veřejný dluh Libye nulový. https://cs.wikipedia.org/wiki/Muammar_Kadd%C3%A1f%C3%AD

Občanská válka v Libyi začala demonstracemi a protesty v návaznosti na protesty v jiných arabských zemích. Libyjci protestovali od 13. ledna 2011, došlo k nepokojům, které se Kaddáfí snažil potlačit. V době, kdy nastal obrat a rýsovalo se, že Kaddáfí dostane situaci v Libyi pod svoji kontrolu, tak bojechtiví D. Cameron s N. Sarkozym a Hillary Clintonovou prosadili „bezletovou zónu“ v Libyi, aby sami nasadili vojenské letectvo NATO a vládu Kaddáfího násilně svrhli. Jak to s Kaddáfím a celou Libyí dopadlo, jsem se již zmínil.

Ale to jsem odbočil od nosné věty článku Marka Raidy, který Kaddáfího označil za největšího muže Afriky ve 20. století.

Já jsem si totiž okamžitě vzpomněl, že za jednoho z největších mužů Velké Británie je vydávaný Winston Churchill kvůli svému nesmlouvavému postoji k Hitlerovi a boji proti nasismu až do úplného vítězství.

Je však život Winstona Churchila úplně bez poskvrny, jak se nám snaží líčit zastánci západní demokracie?

Přenesme se do doby více než před 100 lety do britských koloniálních válek. Během svého působení v armádě se Winston Churchill zúčastnil nejdříve v roce 1897 bojů v západní Indii proti kočovným kmenům Áfaridů a Orakzáíů. V roce 1898 se jako člen Kitchenerovy expedice účastnil bojů v Egyptě u Omdurmánu.

V říjnu 1899 vypukla v jižní Africe Búrská válka a Winston Churchill zde začal působit jako dopisovatel listu Morning Post. Během búrského přepadu britského obrněného vlaku byl zajat a uvězněn. Z vězení v Pretorii se mu podařilo uprchnout a tajně přejet vlakem 500 km až do portugalského Mosambiku a z něj pak na území kontrolované Brity. Toto dobrodružství z něj udělalo národního hrdinu. https://cs.wikipedia.org/wiki/Winston_Churchill

Hrdinu ve válce, kde Britové prosazovali metodu spálené země a zavedli koncentrační tábory pro místní obyvatele, se kterými si nevěděli rady.

Koncentrační tábory vybudované Brity jaksi Winstonu Churchillovi ani Britům nevadily, ty jim začaly vadit, až když je vybudovali po britském vzoru němečtí nacisté. https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor

Ve druhé Búrské válce v letech 1899–1902 v níž byl Winston Churchill líčený jako britský národní hrdina se uvádí 30 až 40 tisíc obětí.

Sám nechám na čtenářích, ať posoudí, kdo byl větším mužem. Zda Muammar Kaddáfí v Libyi, nebo Winston Churchill v Jižní Africe.