Je morálka v naší společnosti lepší než za totality?

K napsání tohoto příspěvku mne vede morální úroveň současných našich politiků a diskutujících na všech možných fórech. Po revoluci 1989 se masově volalo: "Nejsme jako oni!" Je tomu skutečně tak a jsme my i naši politikové skutečně morálně lepší než před rokem 1989?

Začnu našimi občany, tedy naší společností, jak se dříve říkalo. Za totality většina našich občanů nadávala na kdeco, hlavně na komunistický režim a problémy s tím spojené. Svoje zraky upínali k západu a tiše jim záviděli svobodu cestování, vyšší životní úroveň, svobodu slova...

V roce 1989 jsme vyšli do ulic v masové euforii a vidin lepších zítřků cinkali klíči a provolávali slávu disidentům, kteří se díky tisícům těchto bezejmenných dostali k moci. Všude bylo masové opojení náhlou svobodou, touhou po spravedlnosti, lepší morálce a vztazích mezi lidmi.

Prvních pár měsíců to snad skutečně fungovalo. V lidech velké nadšení a prezident Havel jako morální ikona té doby. Převzetí moci navíc proběhlo nekrvavým způsobem, což při revolucích bývá vyjímečné - tedy sametová revoluce.

Postupně však naši politickou i hospodářskou scénu začali ovládat "dravci", kterým už nešlo o žádné ideály, pouze o osobní prospěch a moc. Naši demokraticky volení zákonodárci a vládní činitelé najednou neměli zájem, aby jim někdo viděl do karet. Místo veřejné kontroly státních zakázek zavedli akcie na doručitele. Přišly "lihové aféry" s řadou mrtvých svědků, pády bank a při velké privatizaci rozkradení velké části našeho společného majetku. Místo postihu viniků jsme se jim málem omlouvali jako v případě Agrobanky. Najednou jsme začali zjišťovat, že zde projde téměř vše, jen pokud je to chytře navlečené. Místo skutečných podnikatelů jsme začali obdivovat spekulanty po kterých zůstaly velké dluhy, ale jim zůstala milionová či miliardová konta. Dluhy zaplatili daňoví poplatníci, tedy my všichni. Dravcům rychle rostla chuť a potřebovali vlastní justici, která by jim zaručovala nedotknutelnost. Že se to podařilo dokládá případ Plzeňské právní fakulty. Aféra Čunek byla jen takovou směšnou ukázkou naší "demokratické justice". Aféra směšná i tím, že se jednalo celkově snad o 3 miliony neprokázaných příjmů, kdežto miliardové krádeže se zahalily mlčením a absolutním informačním embargem. A vymahatelnost práva pro obyčejné občany? Vidíme to často v televizi, jak jsou lidé okradeni spekulanty a podvodníky všeho druhu, skončí na ulici a nikde nemají zastání. Právníci krčí rameny a říkají: "Je to podle zákona". Ale kde je morálka?

Potom se divíme, že celá řada lidí vzpomíná jak bylo za totality, že tehdy se něco takového stát nemohlo. Že se sice kradlo, dávaly se úplatky, ale obyčejný člověk měl přece jen někde zastání a nemohl skončit na ulici.

A naši politici? Jak si může premiér naší země dovolit říct před celým národem: "Marku, s Tebou stojím a padám"! Vládl tehdy naší zemi Mirek Topolánek nebo Marek Dalík? To je jen malý příklad, protože vyjmenování všemožných afér by vydalo na celý článek.

Zajímavé je, že nejvíce na totalitu vpomínají staří lidé, kteří zažili padesátá léta a to je dost silná káva. Nebo nemám pravdu?

Jsme morálně my i naši politikové lepší než za totality?