Disidenti a Karel Srba

Poslední dobou se plní tisk soudním sporem dvou zpěvaček Kubišová – Vondráčková. Bez přesných znalostí okolností (které znají jen Helena Vondráčková a Marta Kubišová) podaly některé naše osobnosti kulturního a veřejného života výzvu, aby Helena Vondráčková upustila od soudního sporu.

Jádro problému tkví v tom, že si Helena Vondráčková dovolila žalovat Martu Kubišovou, která je v naší zemi symbolem odporu proti komunistickému režimu.

Pokud by žalovala kohokoliv jiného, zřejmě by k této „Výzvě“ vůbec nedošlo.

A dostáváme se k jádru problému, zda vzhledem ke svým zásluhám jsou bývalí disidenti  „nedotknutelní. Ale tohle rozebírat nechci, myslím si, že velmi dobře to popsala Jana Bobošíková ve svém příspěvku „Gesta místo práva, aneb Helena na pranýři.“

Chci popsat jiný případ angažovanosti disidentů, konkrétně Karla Srpa a Jazzové sekce v případě Karla Srby.

Ve zprávách 2.9.2010 bylo hlavní událostí všech sdělovacích prostředků propuštění Karla Srby z vězení.

Když jsem sledoval televizi a viděl předsedu Jazzové sekce Karla Srpa jak jménem sekce vítá s širokým úsměvem  Karla Srbu jako svého přítele, měl člověk dojem, že vítá někoho, kdo neoprávněně trpěl ve vězení.

Za co vlastně byl Karel Srba ve vězení? Podle tisku figuruje jako bývalý sekretář ministerstva zahraničí s dalšími osobami v kauze 13 milionového podvodu na státu při rekonstrukci zámku Štiřín. Četl jsem knihu „Velmi Hrubý Štiřín“ a myslel si, že něco takového je možné jen v banánových republikách. Pokud autor této knihy jen z 50% mluvil pravdu, tak  „charakter“ Karla Srby nepotřebuje dalšího komentáře.

Ale je toho podstatně více. Předražené zakázky na rekonstrukci českých zastupitelských úřadů. Již dvakrát si vyslechl osvobozující rozsudek v kauze pronájmu Českého domu v Moskvě, kde verdikt není doposud pravomocný. Zato byl pravomocně odsouzený za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové, která odhalila jeho praktiky na 12 let let vězení.

A nyní po odpykání 8 let trestu se otevřela „slavobrána“ vězení a Karel Srba je vítaný a objímaný předsedou Jazzové sekce Karlem Srpem téměř jako hrdina. V tisku jsem se dočetl, že právě Jazzová sekce podala žádost o podmínečné propuštění Karla Srby.

Pokud by Jazzová sekce podala tuto žádost ve prospěch lidí, kteří byli odsouzeni za podivných okolností, u lidí v osobní tísni a zoufalství, u zločinů spáchaných v afektu, bylo by to v pořádku. Pochopil bych a ocenil, kdyby se Jazzová sekce snažila pomoci lidem, kteří se za mřížemi ocitli nevlastní vinou. Jsou i  případy, kdy člověka někdo připraví o všechno, skončí na ulici, skutečný viník dá ode všeho ruce pryč a ještě jako „bonus“ jej pošle do kriminálu.

Ale v  případě Karla Srby šlo o činy (zločiny) pečlivě promyšlené a připravované.

Tak nějak nemohu pochopit, proč se Jazzová sekce tolik „bije“ právě za Karla Srbu.

Vždyť představitelé Jazzové sekce byli za totality pronásledování, vězněni a dá se o nich říci, že jsou určitými morálními autoritami.

Velmi by mne zajímalo stanovisko ostatních disidentů, speciálně pak Václava Havla, nebo bývalého premiéra Jana Fischera, zda by se také podepsali pod žádost za předčasné propuštění Karla Srby.