Nedávno jsem na úřadě slyšel povzdech jednoho z čekajících, kterému byla vrácena jeho žádost skrz nějakou banální chybu: „Jo, Jo, zlatí komunisti.“
Když se vrátím do doby před listopadem 1989, kde kromě nesvobody, politických procesů a jiných problémů, občané též svorně nadávali na byrokracii totalitního systému.
Vybavuji si nadšení lidí, kteří kromě obnovení demokracie věřili i v omezení moci byrokracie, jejíž nadměrný vliv též výrazně omezoval osobní svobodu.
Dobře si vzpomínám jak první roky po pádu komunismu u nás byla byrokracie skutečně omezena, úředníci najednou příjemní, usměvaví se snažili občanovi vyjít vstříc, všechno najednou šlo. Nevím, nakolik to byla snaha upřímná, snad i obava ztráty zaměstnání, nebo aby nebyli nařčeni z komunistických manýrů.
Jenže za několik posledních roků v naší zemi začínám mít dojem, že byrokracie vítězí nad zdravým rozumem a stále nabývá na síle.
Krásný příklad byrokratické mašinerie, kterou vyplodil Pražský magistrát je článek Evžena Staňka „Ruce pryč od Open Card“. Autor zde výstižně popisuje, co všechno musel absolvovat, když si zakoupil vadnou kartu Open Card, byl přistižen revizory a nechtěl platit neoprávněnou pokutu.
Napíši několik osobních poznatků.
První v souvislosti s akcí „Zelená úsporám.“ Letos na jaře jsme dokončili rekonstrukci rodinného domku a splnili podmínky pro přidělení dotace. Protože normální občan nemá šanci zdárně absolvovat vyplnění žádosti a k tomu příslušných dotazníků, musí si najmout „zprostředkovatelskou firmu“, která to za člověka vyřídí. Samozřejmě to není zadarmo. V mém případě 12.000,-Kč. Dalších 26.000,-Kč padlo na zpracování projektu. Zadal jsem to v květnu, začátkem července byl projekt hotový. Na ministerstvu prý zrovna byly dovolené, takže projekt byl podaný začátkem srpna. V září došlo k zaevidování žádosti. Od té doby čekám na přidělení registračního čísla. Po přidělení registračního čísla mi prý dojdou k podpisu potřebné smlouvy a teprve potom lze začít jednat. Dosud jsem zaplatil 38.000,-Kč (součástí žádosti byla úhrada projektu) a zprostředkovatel též chtěl peníze ve lhůtě 30 dnů. Tak jsem zvědavý, kdy peníze dostanu a zda je vůbec dostanu. Zprostředkovatel mne uklidňuje, že když to dobře půjde, tak v únoru či březnu příštího roku… Ale co, když se vloudí nějaká „byrokratická chybička“?
Další malá příhoda s byrokratickým šimlem, kdy jsem jako majitel firmy zaměstnal nezaměstnaného a na Úřadu práce žádal o dotaci za vytvoření nového pracovního místa. Po dodání „balíku potvrzení“, že moje firma nikomu nic nedluží, byla moje žádost zamítnuta, že dávají dotace jen na dlouhodobě nezaměstnané, tedy více než 6 měsíců. Já měl tu smůlu, že pracovník, kterého jsem zaměstnal, byl nezaměstnaný pouze 5 měsíců. Přitom stačilo, aby mi tuto podmínku řekla úřednice na Úřadu práce hned a já nemusel ztrácet spoustu času sháněním těchto potvrzení.
V souvislosti s dotacemi čtu, kolik již bylo vyplaceno miliard korun dotací z fondů Evropské unie podnikatelským subjektům. Nevím, kde ty miliardy jsou, ale ze svého okolí ani z mých obchodních partnerů neznám nikoho, kdo by nějaké dotace obdržel. Přitom se zabýváme strojírenskou výrobou, která je režijně velmi nákladná. O tom co stojí hala, obráběcí stroje, nářadí, energie, materiál, kvalifikovaná pracovní síla mají představu jen zasvěcení. O tom jak obsáhlé jsou nyní všemožné předpisy v souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci, zpracováním výkazů o odpadovém hospodářství, požární předpisy, hygienické předpisy, pravidelně elektrorevize, výkazy pro zdravotní pojišťovny, sociální pojišťovnu, daňové přiznání pro finanční úřad a já nevím co ještě. Zde byrokracie nabrala nevídaných sil a neslýchané moci. O tom, jak vysoké pokuty hrozí za papírové nedostatky v evidenci výše uvedených výkazů též zasvěcení dobře vědí. Dnešní úředníci by mi zřejmě hravě zdůvodnili, že přece musí být větší ochrana pracujících než za totality!
Ale odpověděl by mi někdo z těchto úředníků na otázku, kde se má dovolat práva zaměstnanec, kterému podnik přestane platit výplatu, přitom neobdrží výpověď a nemůže se hlásit o dávky v nezaměstnanosti? Když přestane platit nájem, přijde exekutor, majetek zabaví, člověka vyhodí pod most a byrokracie je spokojena, že je vše podle předpisů a zákona.
O případu 86leté stařenky, která při převozu do nemocnice neměla u sebe peníze a místo 30 korun musí nyní zaplatit 6500,-Kč, aniž dostala vyrozumění že něco dluží, psal místní tisk. Kde nechali v tomto případě úředníci zdravý rozum a trochu lidskosti zde napsáno není. Zato byrokratičtí vymahači této částky se ohání zákonem a právem, který je prý na jejich straně.
Čtenáři, nemáte někdy pocit, že jsme proti nově zavedené byrokracii naprosto bezmocní?
Není snad skutečné poslání úředníků (tedy byrokratů), aby byli normálnímu občanovi nápomocni při řešení jeho problémů, když už je platíme z našich daní?
