Budeme rehabilitovat Olgu Hepnarovou?

Zní nadpis článku  bláznivě? Ano, souhlasím, ale stejně bláznivé mi připadnou titulky dnešního tisku i Novinek na Seznamu o úvaze vyloučení z klubu VV poslance Stanislava Humla. Ten doposud jako jediný člen stran vládní koalice odmítl uznat vraždy spáchané bratry Mašíny za hrdinské činy.

Oponenti mi hned namítnou, že nelze srovnávat činy bratří Mašínů a čin Olgy Hepnarové. Je však skutečně tak veliký rozdíl mezi těmito skutky?

Porovnejme trochu jejich činy:

Obojí byly úmyslné vraždy

Jejich oběti byly zcela náhodné – zabití lidé se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě.

Počet obětí Olgy Hepnarové – 8 mrtvých.

Skupina bratří Mašínů do které musíme zařadit i jejich strýce kpt. Ctibora Nováka (bratry Mašíny ideově vedl a konzultovali s ním svoje činy) spáchala na našem území 3 prokazatelné loupežné vraždy. Ctibor Novák který v roce 1945 působil jako velitel internačních táborů na okrese Jeseník dal bez soudu „popravit“ dva Sudetské Němce za útěk z pracoviště. Těm Němcům bylo 15 a 16 let. Zde nejde o oběti čistě náhodné, ale  na věci to příliš nemění.

Počet obětí této skupiny bych shrnul na vraždy 5 nevinných lidí.

V čem se tedy liší tyto činy?

Bratři Mašínové tvrdí, že bojovali proti komunistickému režimu.

Olga Hepnarová tvrdila, že vraždila z důvodu nenávisti ke společnosti, která se na ní provinila, že ji odsoudila do role „Otloukánka“. Zapomněla jen dodat „Socialistické společnosti“.

Kdyby se totiž u soudu obhajovala takto, určitě by se již u nás našli fanatici, kteří by se snažili Olgu Hepnarovou zařadit mezi komunistický odboj. Když pročítáme obhajobu Olgy Hepnarové (jednak je na Internetu a též vyšla kniha Romana Cílka – Oprátka za osm mrtvých), Olga Hepnarová neustále opakuje, jak se na ní společnost lidí provinila a ona se rozhodla tuto společnost potrestat. Nezní to trochu podobně s argumentací skupiny bratrů Mašínů? Tam slyšíme komunisté a komunistická společnost, ale skutečnost byla taková, že vraždili lidi, kteří se jim jako nepohodlní svědkové připletli do cesty.

Co je však doslova hrozné, že tyto argumenty bratrů Mašínů papouškuje naše současná vládní koalice, vytváří z nich hrdiny a katolický kněz Daniel Herman dokonce tvrdí, že jednali v sebeobraně, že se svým obětem de facto bránili.

Nikde ani zmínka o tom, že existovala nějaká skupina důstojníků Praha – Žatec, která v roce 1949 skutečně připravovala převrat proti komunistickému režimu a byla odhalena. Pochybuji, že většině našich občanů něco říkají jména Gonic, Jebavý, Hubálek, Sok a Sabela. Tito skuteční hrdinové byli komunisty popraveni, dalších 6 lidí dostalo tresty doživotí. Nemluvě o tom, že tehdy bylo na 500 lidí zatčeno. Nevím, že by naši vládní představitelé oslavovali jako hrdiny tyto lidi.

Stanislav Huml si snad jako jediný člověk z celé vládní koalice zachoval zdravý rozum, smysl pro spravedlnost  a čest, když se odvážil nazvat vraždy vraždami a odmítl je nazývat hrdinstvím.

Jinak bych si nikdy nedovolil tento článek napsat.