„Času je málo a voda stoupá“, kniha s fascinujícím popisem záchrany tisíců zvířat před utonutím. Jejich domov se měl stát dnem 870 čtverečních mil rozlehlé přehrady v Surinamu. Její napouštění přimělo svět k záchranné akci.
V 1. čtvrtletí letošního roku meziročně stoupla průměrná mzda o 7,2%. Pěkné, kdyby reálná mzda současně nekleslo o 3,6%. A to hovoříme o době před krizemi vyvolanými válečným dobrodružstvím Kremlu na Ukrajině. Česká republika reaguje 15% inflací a to není konečná.
Času je málo a ceny stoupají. Energií, potravin, služeb. Zkrátka všeho, včetně peněz. Výše úrokových sazeb úvěrů poskytovaných komerčními bankami klientům závisí také na dvou hodnotách. První je lombardní úroková sazba, za kterou ČNB půjčuje peníze komerčním bankám. Druhou představuje PRIBOR, průměrná hodnota úrokové sazby, za kterou si banky půjčují navzájem na mezibankovním trhu. Cena úvěru pro klienta se pak skládá z nákladů banky na pořízení peněz a bankovní marže, zjednodušeně řečeno.
Vývoj zmíněných dvou sazeb od počátku letošního roku nevěstí nic příjemného. Lombardní sazba vzrostla z 5,5 na 6,75%, téměř o 23%. PRIBOR pak z 3,85 na 6%, tedy o 56%. Logicky tento trend musí kopírovat úrokové sazby úvěrů jak pro domácnosti, tak pro podnikatele. Obrazně řečeno, „voda v České republice stoupá proklatě rychle.
Inflace žene domácnosti do chudoby, a to nejen ty nízkopříjmové, ale také střední třídu. Rozšiřuje se okruh osob neschopných se o sebe postarat. Mzda za práci, byť poctivě odvedenou, nestačí. V minulosti se lidé zadlužovali kvůli dovolené či Vánocům. Dnes stojíme na prahu zadlužování se, abychom mohli v zimě topit, za tmy svítit a hlad a žízeň zahánět jídlem a pitím.
Na druhé straně poskytovatelé úvěrů oprašují dluhové pasti a pastičky v očekávání dlouhé fronty žadatelů. Oprašují a zdokonalují smlouvy tak, aby byly alespoň krůček před legislativou a smlouvy byly neprůstřelné. Hrozba propadu jednotlivců a rodin až na sociální dno klepe na dveře. Nezasáhne-li vláda včas, společnost budou tvořit dvě skupiny. 1% bohatých a 99% chudých, nic mezi tím.
Času je málo, ceny stoupají, vláda přešlapuje na místě přesvědčena o nutnosti plnit předvolební sliby za každou cenu, i kdyby na chleba nebylo. Chvályhodný a potřebný záměr zpomalit a zastavit tempo zadlužování České republiky torpédovalo válečné tažení Kremlu proti Ukrajině. Podporu napadené země zvládá vládní koalice na výbornou. Důsledky ji zaskočily zcela nepřipravenou. Místo rychlé a účinné pomoci více méně rozpačitá rétorika.
Přitom možnosti, jak ulevit domácnostem i firmám týraným rostoucími náklady na energie. Například elektřina. Její cenu tvoří část regulovaná státem (o málo víc jak polovina) a cenou komodity vytvořené na energetické burze, v ní je skryt také příspěvek výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů, z velké části jde o solární elektrárny.
Určitě je možné regulovanou část dočasně snížit, totéž platí o příspěvku na obnovitelné zdroje. Případně tento příspěvek nezahrnovat do ceny elektřiny. Určitě podobné možnosti lze najít o ostatních druhů energie. Neříkám, že je to jednoduché jako facka. Nepochybně tomu brání řada objektivních i subjektivních příčin.
Bohužel, kde se nenajde vůle, nejen ta politická, ani čert nebere.
