Jak zachránit český venkov před úpadkem? Jednoduše. Všespasitelnými dotacemi vždy připravenými posloužit. Otázkou je, zda nejde o medvědí službu založenou na velikášském přerozdělování veřejných peněz přebujelou administrativou.
Krátící se čas do letošních parlamentních voleb překvapuje stále originálnějšími nápady vládců této země. Jeden z posledních má rozvíjet obslužnost venkova cestou dotací. Aktuálním úkolem ministrů a vedoucích centrálních úřadů je analyzovat využívání stávajících a navrhování nových dotačních titulů. Proč ne. Státní rozpočet neví co s penězi, minulý rok skončil dokonce přebytkem, a tak proč nepřislíbit rozdávání pamlsků, pardon, dotací.
Ale i medvědi vědí, že dotace není systémové řešení a že, v tomto případě, je vhodné pečlivě prohlédnout zuby darovaného koně. Jejich dodatečné vyspravení by mohlo vyjít pěkně draze. Jde totiž o to, že genetický kód dotací v sobě skrývá mnoho rizik. Ta mohou být schována už ve smysluplnosti projektů, kterým úředníci dotace „přiklepnou“, samozřejmě v silném korupčním potenciálu a v řadě dalších konsekvencí plíživě otravujících celou společnost.
Kostlivců zrozených z dotací jsou plné skříně politiků, plná média, spisy vyšetřovatelů trestných činů i soudní síně. Inu příležitost si urvat svůj díl z koláče veřejných prostředků bez nutnosti je vracet dokáže probudit i mrtvého. Nemluvě o souvisící obludné administrativě, která dotaci doprovází ještě dříve, než je možno podat žádost a pak ještě roky po dokončení takto financovaného projektu. Je to tak: Úřední šimlíček si musí pořádně zařechtat, jinak je nespokojený a nepříjemně kolem sebe kope.
Spolu s Hamletem si říkám, že je něco shnilého, tentokrát ve státě českém. Nemohu se zbavit dojmu, že venkov, a nejen on, potřebuje více důvěry a samostatnosti a pak si dokáže poradit sám bez zbytečného poručníkování. Úplně postačí omezit přerozdělovací procesy a nechat v regionech více peněz pro samostatný rozvoj samospráv i podnikání.
Cest je celá řada, především v oblasti daňové politiky. Podpořit podnikání v malých obcích podstatnými daňovými úlevami. Samozřejmě tak, aby na náš český venkov nepřesídlily nadnárodní korporace a banky. Žádný daňový ráj pro velké, ale pro malé podnikající v malé obci, kde jsou doma. Změnit rozpočtové určení daní ve prospěch malých samospráv. Jinými slovy tam, kam by měly směřovat připravované dotace, nechat více peněz a ono to půjde i bez dotací.
Pravdou je, že takovéto řešení má také své důsledky. Vytvoří armádu nezaměstnaných. Zčásti úředníků, kteří nebudou mít co přerozdělovat a vymýšlet složitá pravidla pro rozhodování o dotacích. Práci pravděpodobně ztratí i zaměstnanci agentur zařizujících získání dotace, protože systém je natolik složitý, že malý podnikatel takřka nemá šanci se v něm orientovat, natožpak uspět.
Jednoduchý oslí můstek přenese Jana Nerudu do naší doby. Nikoliv „Kam s ním?“, ale „Kam s nimi?“.
