Světový mír

Nedávno, na pohřbu společného kamaráda z mládí, jsem se potkala se spolužačkou, kterou jsem neviděla snad padesát let. Kdysi se provdala někam do jižní Itálie a dlouho o ní nikdo neslyšel. Po pohřbu jsme zašly na kávu a nějaký ten zákusek, abychom zajedly lítost, že už máme blíž do hrobu než do školních lavic a vzpomínaly jsme na všechno možné i nemožné. Tak jsme taky vylovily z paměti takovou šílenou říkanku - hádanku: Víš, kdy bude na celém světě mír? Až Čech s Němkou, za španělskou stěnkou, v japonském  župánku, na čínském divánku, s anglickým klidem, francouzským stylem, s americkou gumou, milovat se budou a on řekne "Natašo, bylo to charašo". Už jsou přece podmínky téhle říkánky splnitelné, možná někde někým i splněny, tak kde je, sakra, ten světový mír?