Pták jako pták

Slavice, slepice, husa, ptáci, gender korektně raději ptačice, mohou být, v přeneseném slova smyslu, v Česku celebritami.

Kdo, z nás starších, by neznal písničku Červená řeka, zpívanou za našeho mládí znělým hlasem pohledné blondýnky.

Pohledná blondýnka, přiznejme, že jí ta dáma zůstala dodnes, se stala obětí bulvárního tisku, i když, řekněme si na rovinu, která osoba showbyznisu není v bulváru, jako by nebyla na světě. Možná, že se to jen této paní trochu vymklo z ruky.

Nevím , co kdo o ní kdy napsal, ani mne to nezajímá, jen mne zaujaly včerejší večerní zprávy, že prý dotyčná, cítící se kulturním dědictvím a národní památkou, bude žalovat náš stát o nějakých asi čtrnáct milionů, za nedostatečnou úctu a neochránění dobrého jména před bulvárním tiskem.

Absurdita naší současné reality jak vyšitá!

Paní slavice prošla změnami po roce 1968 i změnou politické situace v roce 1989 bez ztráty kytičky, vždy zůstala na koncertním pódiu a byla úspěšná. Přišla však nová generace posluchačů, s jiným vkusem, s jiným názorem na populární hudbu. To je běh času, nikdo ho nezastaví.

Paní slavice se přičiněním a touhou svého partnera změnila na slípku, snášející zlatá vejce. To by nebylo nic proti přírodě a tržnímu hospodářství, ale přičiněním téhož pána se začíná měnit v husu, nesoudnou a nestoudnou, na rozdíl od těch skutečných, hloupou.

Proč chce tato dáma, naší generací obdivovaná pro svůj hlas a skvělý vzhled, končit svoji kariéru s přídomkem manipulované a nesoudné hlupačky? Stojí jí to za to?