Prý už se vrátil domů.

Před několika lety, spolu s dalšími čtyřmi vrstevníky, ubodal starou paní pro pár korun. Protože byl "dítě", jediným možným trestem byl pobyt v pasťáku.

Teď nedávno mu prý bylo osmnáct a vrátil se domů, pochopitelně s čistým trestním rejstříkem a možná i jiným jménem; tak je u nás zvykem.

Sousedé, vyrušeni bouřlivou rodinnou oslavou, se od jednoho z jeho mladších sourozenců dozvěděli, že slaví bráchův návrat. Nic proti tomu, i když táta, který je k místu zločinu zavezl svým autem, si v kriminále ještě chvilku pobude, kluk už je doma, proč to neoslavit.

Informace o návratu vraha se naším městečkem šíří šeptem ústím podáním; já jsem se to dozvěděla u kadeřnice, moje kamarádka na pedikúře, další lidé někde jinde, někteří vůbec. V té souvislosti mne napadlo, zda ta ochrana mladistvých vrahů není nějak nepoměrně větší, než ochrana ostatních lidí před nimi, před jejich možnou recidivou.

Fandím starostovi Kmetiněvsi a doufám, že ho zvolí senátorem. Pak snad konečně bude šance, že se něco změní, protože tenhle pán je jediný, kdo změnu nesmyslného ochranitelského zákona bude prosazovat celým srdcem.