Protrahované prázdniny

Letní prázdniny na etapy? Kontroverzní nápad EU rušící naše tradice a zvyklosti. Bylo by to k něčemu dobré? Co na to zaměstnaní rodiče školáků?

Letní dvouměsíční prázdniny, chápáno v dobovém kontextu, umožňovaly, v našich klimatických podmínkách, aby děti zemědělců zanedbávaly jen minimum povinné školní docházky; v těch dobách, kdy bylo běžné, že děti musely doma pomáhat a odvádět svůj díl práce na rodinném hospodářství, musely pást dobytek, pomáhat při sklizni sena, pomáhat při žních. Tyto práce byly kumulovány převážně v letních měsících a lidé by v té době stejně děti do školy neposílali. Bylo tedy logické, stanovit na tuto dobu dlouhé letní prázdniny.

Doba se změnila. Zaměstnaní rodiče školáků většinou nemají možnost, zvláště těm mladším a v menších městech, zajistit dva měsíce kvalitní komplexní péče. Tak to všelijak flikují, střídají si, pokud jim to zaměstnání umožní, vybírání dovolené, když mají zdravé prarodiče v důchodu, tak ti také vypomůžou, občas nějací další příbuzní. Družina mívá prázdniny, neboť se prý nesejde tolik dětí, aby se její provoz vyplatil, to samé i školní jídelny. Příměstské tábory a domy dětí a mládeže v malých městech také, prý pro malý zájem, většinou nefungují.

Nápad rozložit prázdniny do většího časového intervalu, by mohl vést ke změně celého školského systému i služeb na něj navazujících a ulehčit rodičům školáků řešení letních prázdnin.

Jako rodič tří dětí vím, o čem chci uvažovat: Mám k dispozici časový interval od 1.6. do 31.10.

Nástup do první třídy bych ponechala tradičně 1.9. a ukončení základní školy 30.6., na území celého státu. Všechny ostatní ročníky základní školy by mohly fungovat podle časového harmonogramu stanoveného pro jednotlivé regiony, asi kraje, tak podobně, jako jsou dnes stanovovány termíny zimních prázdnin. Nejdelší nepřetržité letní prázdniny by trvaly tři týdny, nejkratší týden, tak by to vycházelo na 3+2+2+1, rozvrženo v odborníky optimálně stanoveném pořadí. Po celou dobu, tedy celé čtyři měsíce, by, za úplatu, fungovaly školní družiny a jídelny a domy dětí a mládeže, aby rodiče školáků nemuseli řešit dilema, co s dítětem a ono netrávilo celý den hladové na ulici s klíčem na krku. Část nákladů na provoz těchto služeb by, v rámci podpory rodin s dětmi a současně také zaměstnanosti, byla hrazena z krajského rozpočtu.

Podobně bych řešila časové rozvržení středních škol a učilišť, s tím rozdílem, že z navazujících služeb by tato mládež využívala pouze možnost obědvat ve školní jídelně. Jinak, zase celostátně, nástup do prvního ročníku 1.9. a učňovské zkoušky nebo maturity v průběhu června. Rozvržení termínů letních prázdnin stejné jako u základních škol, podle regionálního harmonogramu.

Vysokých škol se problém rozvržení prázdnin v podstatě netýká, vždy měly svůj vlastní časový režim. První ročník kdysi začínával imatrikulací začátkem října, ale dnes už je to jinak. Také délka studia je, vzhledem k zavedení bakalářských studií, variabilnější. Pravdou je a zůstane pořád, že vysokoškoláci si jeden týden prázdnin stejně udělají kdy se jim chce. Jsou to již dospělí lidé a zodpovídají za sebe, tak pro jejich rodiče není co k řešení.

Můj názor na "rozcourané" letní prázdniny je podložen zkušeností matky samoživitelky, která měla v kalendářním roce nárok na tři týdny dovolené, ale měla výhodu, že v cca 100 km vzdáleném městě bydlela ochotná a zdravá babička, která již byla v důchodu.