Podivná pieta

Kdysi, tuším, že to bylo asi ve třetí třídě, naše třída vyhrála v soutěži o nošení pionýrských šátků při vyučování první místo a za odměnu jsme jeli do Prahy, abychom se mohli poklonit balzamované mrtvole Klementa Gottwalda v mauzoleu na Žižkově.

Protože jsme ale přece jenom byly celkem malé děti, následovala tomu návštěva pražské ZOO. Měli jsme rozumnou paní soudružku učitelku.

Na tenhle zážitek z dětství jsem si vzpomněla, když všechna zpravodajství blaženě onanovala videem Kadáfího lynče a následným vystavením zohaveného těla v mrazáku jakéhosi obchodního domu. Asi je opravdu hodně jiná doba a lidé, jak si hrdě říkáme, v civilizované, převážně křesťanské, části Evropy, značně ustoupili od svých tradičně uznávaných hodnot.

Klement Gottwald byl také krutě nemilosrdný, ale poté, co postupně shnil, byl jeho zbytek řádně, po křesťansku, pohřben. On sice nachával lidi, kteří se provinili proti režimu, pohřbívat do neoznačených hrobů a  své, dříve blízké soudruhy, nechával po popravě a zpopelnění rozhazovat po prašných cestách, ale jejich potomci se vůči jeho ostatkům zachovali slušně.

Na světě bylo, je a bude ještě mnoho diktátorů, v různých kulturách s různými zvyky, ale proč bychom se měli k jejich zvykům multikulturně korektně přibližovat? Příště možná budeme prostřednictvím médií seznámeni s bohůmlibou zvyklostí některých afrických národů a jejich vládců, své poražené protivníky konzumovat při slavnostích hostinách, včetně "porážky", kuchání a porcování dotyčného politického odpůrce. A stejně jako lynč Kadáfího nám to bude předkládáno jako normální běžná věc, pro jistotu mnohokrát odvysílaná, abychom své spoluobyvatele zeměkoule mohli ještě lépe pochopit.

A všichni budou spokojeni.