Nudíte se? Pojďte si zastávkovat!

Nudíte se, nekupujte si medvídka mývala, buďte cool, buďte happy, pojďte na stávku, bude sranda!!! Tak se stávkuje za a pro všechno možné, tu jsou to státní maturity, tu poradce premiéra. Nějaká madam z odborů chce zachovat niveletu platů státních zaměstnanců a hrozí stávkou, tatíci z agrární komory jistě brzy začnou vyzývat ke stávce proti počasní politice svatého Petra a pak zase přivedou do Prahy hospodářská zvířata a vylijí několik hektolitrů mléka na pražské komunikace. To není burleska, to je realita našich dnešních dnů.

Stávkování se stalo módou. Kdo nestávkuje, není Čech, Moravan, Slezan atd., hop, hop, hop...

Děsí mne představa, že nudící se občan vyhledává na sociálních sítích výzvy ke všelijakým shromážděním, nejlépe protestním proti čemukoliv, hlavně ať je adrenalín, pak si sestaví časový plán a postupně se účastní. A tak když se podíváte pečlivě na záběry reportérů našich příčinlivých masmédií, někteří lidé jsou skoro všude a vždy alespoň aktivně ječí.

Naposledy mne zaujala protestní shromáždění, převážně studující mládeže, proti státním maturitám. V roce 1989 byly u nás státní maturity naposledy a příprava maturitních zkoušek byla "na krátký čas" dána do výhradní kompetence jednotlivých škol. Mluvilo se o tom, že bude rychle připravena nová koncepce státních maturit tak, aby byla zvýšena jejich vypovídací hodnota a prestiž a mohly být pro některé vysoké školy náhradou za obecnou část přijímacích zkoušek.

Jak však to v našem státě bývá zvykem, krátký čas je nejlépe čtvrt století, delší čas pak navždy. A v této tradici chápání času se pomalu chystají a chystají a chystají a odkládají a odkládají a odkládají ty těžké, lehké, zbytečné, stresující, dvouobtížnostní, nicneříkající, zaručeně však již příšerně prodražené, státní maturitní zkoušky. Protestují studenti, protestují učitelé, prý dokonce i ředitelé škol! Prý se otázky stejně jistě dostanou na internet v předstihu, protože určitě si bude chtít někdo tímto způsobem namastit kapsu! Prý nikdo neví, co se má vlastně učit! Těch důvodů, proč by státní maturitní zkoušky neměly být, je snad milion a kdyby nebyly tak pitomé, byly by k smíchu.

Prestiž maturitních zkoušek na našich středních školách limituje k nule. Maturitním vysvědčením se honosí kdejaký pologramota a tak je to už jen trochu nazdobený cár papíru s kulatým razítkem. Nazývat ještě i dnes maturitu zkouškou dospělosti, je absurdní a dehonestující.

Ideálním studentem střední školy je člověk, který se chce vzdělávat a chce být vzděláván. K tomu musí mít určité vlastnosti, schopnosti a osobní předpoklady. Na střední školu přichází studovat s vědomím, že studium bude zakončeno maturitní zkouškou. Je si vědom smutné skutečnosti, že pouze a maximálně jedna třetina vyučované látky mu bude koníčkem, další, přibližně třetina, už bude méně atraktivní a zbytek ho, při troše štěstí, jen nebude vůbec bavit. Takový je život, nejen ten studentský.

Studenti, kteří se brání státním maturitním zkouškám, prezentují, že se nechtějí vzdělávat a nechtějí být vzděláváni. Opravdu touží jen po tom trochu nazdobeném cáru papíru s kulatým razítkem? Oni nechtějí být absolventy prestižní státní zkoušky? Jim je to fakt jedno?

Když odhlédnu od nepředstavitelné sumy peněz, která už na přípravu nových státních maturitních zkoušek byla vynaložena, stejně mi hlava nebere, proč někteří významní, chytří a velmi vzdělaní lidé, napříč politickými stranami, odpírají, svým negativním postojem ke znovuzavedení státních maturit, dnešním mladým lidem možnost kvalitního vzdělání, srovnatelného s tím svým.

Milí mladí lidé, nenechte se zblbnout; platí stále "těžko na cvičišti, lehko na bojišti". Vždyť celá ta státní maturita je ekvivalentní jedné jediné zkoušce na vysoké škole (a takových zkoušek bývá za semestr i pět).