Nactiutrhání a škorpení

Poslední dobou to vypadá, že naše vláda, potažmo vládnoucí koaliční strany, mistrně ovládá pouze dvě činnosti - nactiutrhání a škorpení se navzájem, aniž by přitom pomyslela na původní účel své existence.

Ale co to píšu, vždyť tenhle současný a téměř neskutečný blázinec není u nás nic nového. Vznikl už dávno před posledními volbami. Vlastně začal hned po sametové revoluci, která nebyla žádnou revolucí a ten samet byl už taky řádně prožraný od molů. Jenom tenkrát někteří lidé, kteří vstupovali z disentu do oficiální politiky, byli svými rodiči a příbuznými slušně vychováni, měli "kindestube". Postupně, s libelarizací společnosti a dospíváním polistopadové generace, se naše politická scéna velmi neodbytně vulgarizuje. Chladná bezohlednost je ceněna víc než čestnost, dané slovo je neznámým pojmem a někoho okrást nebo podrazit, je málem považováno za hrdiství. Naše politické celebrity jsou zářným a nenásledováníhodným příkladem.

Vládní rádobyještěpořádkoalice, zaslepená vlastní důležitostí, se mezi sebou nemilosrdně mlátí hlava nehlava, rádobykonstruktivní parlamentní opozice, snaživě představovaná ČSSD, ústy svého předsedy vypouští do éteru zmatené a nerealizovatelné vize, komunističtí poslanci a senátoři si za bukem radostně mnou ruce a spřádají, spolu s jurodivými odborovými předáky, pouta pro lidi, aby je odvlekli k lepším zítřkům. Fuj!

Tomu všemu zdárně sekundují dychtiví novináři a přemnožení sociologové a politologové. Když není o čem psát nebo diskutovat, vždycky jde nějaké nosné, bulvárně čtivé a přitažlivé téma vymyslet. A politici, místo aby se zabývali státními a státnickými záležitostmi, jim na ten špek opakovaně skáčou; nechají ze sebe vyždímat vyjádření ke kdejaké hlouposti a jsou ochotni zaujímat zásadní stanoviska ke každému prdu. S údivem pak sledují poklesy preferencí svých stran, hbitě vyzkoumané mnoha, k tomu účelu vzniklými, agenturami.

Politikové, kteří by, ze svých významných pozic, mohli zavedením pravidel, například zákonem o státní službě, předejít většině dnes skandalizovaným příběhům, o to evidentně nemají zájem. Snad doufají, že díky smršti skandálů, nebude mít nikdo čas jim koukat pod prsty, kterými tak zručně odcvrnkávají veřejné peníze do sobě blízkých, předem určených, kasiček.

Kdo ještě pamatuje na šikanování lidí s názory jinými než stranou a vládou schválenými, jistě trpí nevolností, stejně jako já. Nafoukanost a bohorovnost tehdejších funkcionářů, kteří rozhodovali o životech lidí, možnosti vzdělání, zaměstnání, ale i bydlení, cestování a ostatních, dnes zcela běžných věcech, jako by se vracely odkudsi ze záhrobí a infikovaly naše volené zástupce, od starostů malých obcí až po ty nejvyšší. Politika je v naší zemi jedním z nejlukrativnějších byznysů a politické strany svým chováním limitují neblaze proslulým gangům.

Zaplaťpámbu za paní Ivetu Bartošovou a její nevinné eskapády a skandály, jsou mile osvěžující!