Motýl a květina

Sexuální výchova ve škole? No fuj! Za mého mládí nás poučili starší kamarádi, spolužáci nebo místní úchylák. Když si rodiče mysleli, že by snad už měli pohovořit o motýlovi a květině, věděli jsme všechno. Všechno? Kdepak, nevěděli jsme pořádně nic, o antikoncepci, o pohlavních chorobách, o úchylácích, o své individualitě. Rodiče jsme neochotně vyslechli a po několikátém "no jo, dyk já vím" ten oboustranně trapný rozhovor k úlevě všech zúčastněných skončil.

Ministerstvo školství připravilo pro učitele příručku - metodický pokyn, jak nenásilně a pravdivě informovat  žáky o lidské sexualitě. Příručku jsem si přečetla na netu a jeví se mi, že i úplně průměrný pedagog je schopen podle ní postupně seznámit žáky s životně důležitými fakty. Pravda, škola hrou v takto citlivých tématech je diskutabilní, ale naši kantoři jsou ve svém oboru vysokoškolsky vzdělaní, tak jistě dokáží odhadnout situaci a obsah a formu výuky jí přizpůsobit.

Vzpomínám na svá školní léta: sexuální výchovu nám holkám zajišťovala spolužačka, která pocházela ze sedmi dětí. Její dvě nejstarší sestry byly vdané  Brně a ona u nich trávila většinu prázdnin. Vždy, když jsme se na začátku školního roku, my holky ze třídy, sešly o přestávce v předsíňce před záchody (tam bylo soukromí), líčila nám svoje zážitky a podávala podrobné informace o příštím vývoji našich těl. A školení pokračovalo průběžně celý rok. Začalo to ve druhé třídě a trvalo až do devítky. Jednu, asi dost podstatnou, věc však naše spolužačka opomněla a v sedmnácti letech porodila syna.

Jako rodič školáka, bohužel už mám děti dospělé, bych uvítala, aby moje děti byly při výuce jiných předmětů seznámeny nenásilnou formou se všemi tématy v chystané příručce doporučovanými. Trvala bych však na tom, aby výuka nebyla prokládaná jakýmisi pseudopsychoterapeutickými kolektivními aktivitami, které odhalují soukromí dětí. To nechť zůstane v kompetenci klinických specialistů.

Škola ať poskytne informace úměrné věku tak, aby děti byly obezřetné ve svém chování. Dnes většina dětí, díky internetu, získává informace, o nichž se nám v jejich věku ani nezdálo. Také chatují a seznamují se s různými lidmi. Může je to ohrozit, někdy jen nepřímo, ale dnešní děti se neostýchají se svými novými známými i setkávat. A proto by měly být poučeny. Prosté zákazy, bez podrobného vysvětlení, mnohdy nestačí. Podrobné poučení ve škole, podané současně všem, může být účinnou prevencí mnoha dětských tragédií. Ne všichni rodiče, bohužel, umí své děti o takto citlivých otázkách opravdu dobře a bez emocí informovat.