Kuře

Dvě nadupaná auta, řízená frajírky se 100% adrenalinu v žilách, se, za frenetického pištění fanynek a řevu fanoušků, řítí proti sobě; kdo uhne dřív, ten je zván kuřetem. Známe z filmů. Čtyři politické strany, pátá chytře decentně mlčí v pozadí, a prezident. Vyřazovací boj; kdo bude kuřetem?

Parlamentní strany a prezident republiky jsou, možná úmyslně, možná nedopatřením, účasníky podivné aprílové taškařice, která je nám servírována pod politicky korektním názvem "vládní krize".

Poté, co nám poděkovali a následný odchod předestřeli někteří naši lékaři, to už vypadalo, že vláda konečně začne vládnout, bude reformovat nevyhovující systémy v různých oborech a my, lid obyčejný, začneme konečně, po dvaceti letech váhání, přidělávat dírky do pomyslných opasků. Kdo se kojil nadějí, že teď, ještě dobře napapaní, rychle překonáme krizi ekonomiky a pak se už budeme mít jen lépe, je ošklivě zklamán.

Naši vrcholní politici, v přesvědčení, že chléb ještě máme svůj, začali nám servírovat hry. Hry nikoliv ledajaké, ale ryze adrenalinové, kde je dokonale kombinovaná část reálná a virtuální, že ani tvůrci si nejsou jisti, kde je mezi nimi hranice. A aby byl dojem diváků co nejlepší, je vše uspořádáno tak, aby si po spuštění hry nebyli ani tvůrci jisti, zda jsou ještě tvůrci, nebo již pouze aktéry, či dokonce jen diváky.

Naše média jsou plná uměleckých kritiků, kteří průběh hry komentují, hodnotí, analyzují a pokouší se předpovídat.

Jenom my, kterým byla přidělena role diváků, nejsme těmi správnými, pištícími, ječícími a řvoucími fanynkami a fanoušky, ale otrávenými a zhnusenými pozorovateli tvrdé politické pornografie; osud Sodomy a Gomory by nás měl varovat.