Krizový scénář aneb to by se z toho člověk zbláznil

Denní příděl negativních informací se na mne hrne za všec stran. Ať sednu k televizi nebo internetu, je to jen samá jobovka, ani zprávy o počasí nic optimistického nepřinášejí.

Usoudila jsem, že je načase vypracovat si vlastní krizový scénář a připravit si alternativní řešení pro případ, že by chmurné předpovědi šířené médii byly reálné a konec světa, nastartovaný nevyzpytatelným počasím a lékařskými odbory, byl záhy na spadnutí.

Jsem již ve věku, kdy moje tělo, mající jít, podle slov klasika, do hrobu optřebované, začíná jevit známky únavy materiálu a proto musím občas navštívit nějakého lékaře. Zatím jsem si nikdy nedělala starosti: můj zubař je soukromník a má smlouvu s příslušnou zdravotní pojišťovnou, stejně tak praktický lékař, gynekolog a ortopéd. Ale co když mne někdo z těchto lékařů, nebo blbá náhoda a úraz, pošlou do některé z našich nesoukromých nemocnic, kde si zrovna mezi sebou budou vyřizovat své pracovněfinanční spory různé skupiny zaměstnanců? Že taková situace není nereálná, usuzuji z medii poskytovaných informací, které, i co do pravdivosti vydělené čtyřmi, takový stav nevylučují.

V celém tom mediálním balastu zatím nikdo nezmiňuje pacienty jako svéprávné bytosti, ale pouze jako oběti nezodpovědné vlády nebo zapšklé nepřejícné skrblíky, kteří odmítají vnímat zdraví jako obchodavatelnou komoditu. Sice se občas v mediích prezentuje jakýsi prezident pacientů, který prý právě vyhlásil sbírku na nějakého exhibicionistu, asi vážného pacienta, a snad prý nějakým způsobem zastupuje své nemocné kamarády poškozené špatným léčením; jeho úloha a právní postavení mi jsou nejasné a z mého pohledu není použitený v případě problémů.

Shrnuto a podtrženo, vyhodnotila jsem situaci a vypracovala svůj krizový scénář. Nejprve jsem navštívila své lékaře a v rámci preventivních prohlídek jsem si ověřila zda netrpí chudobou; opravdu ne, byli příjemní, profesionální, rukávy svých bílých plášťů  neměli otřepané a i sestřičky jejich ordinacích byly v pohodě; inu soukromníci, ale člověk nikdy neví. Tam, myslím, armagedon nehrozí. Horší už je to v naší, dříve okresní, nemocnici, kde údajně prý dalo výpověď šestnáct lékařů a v krajské fakultní  nemocnici  snad dokonce 180 (ale nabídku práce mají jen pro devět lékařů?). No nic, v příštím týdnu si chci na pobočce zdravotní pojišťovny vyřídit "kartu života", tak se při té příležitosti také poinformuji, co by a jak by, kdybych náhodou do nemocnice musela. Tak tohle budu mít vyřešené.

S počasím je to horší; jsem zvyklá prádlo sušit venku na balkóně a tuhle, když svítilo sluníčko, jsem tam pár věcí pověsila. A to mrcha sluníčko od té doby nesvítilo, je samá mlha a inverze, prší nebo padá mokrý sníh, a prádlo, škoda mluvit. Budu to muset usušit na radiátorech. Ach jo!