Guláš a česká gramatika (či cokoli jiného)

Od kuchaře očekávám chutný guláš, od učitele češtiny znalost české gramatiky a schopnost její základy dobře naučit i ty některé mírně tupé studenty. Nic víc, nic méně.

Bude-li mi kuchař květnatou a perfektní češtinou vysvětlovat, proč je jím uvařený pokrm nechutný a téměř nepoživatelný, bude mi to na drek. Budu-li hledat dobrou školu pro své potomky, bude mi naprosto fuk, že většina pedagogického sboru vybrané školy si umí uvařit tak akorát šálek čaje.

Výsledky podzimních opravných maturit, kdy prý celá polovina studentů neuspěla, mne nijak nepřekvapují. A to současná podoba státních maturit je jen jakýmsi kvízem, kterým si my, kdysi před mnoha léty také maturující, můžeme krátit dlouhou chvíli místo obligátních křížovek či sudoku.

Proč, kruci, musí mít dnes každý maturitní vysvědčení! Vždyť je to totální hovadina! A to ještě ředitelé, v maturitách poněkud neúspěšnějších, odborných učilišť před televizními kamerami vyhrožují, že budou muset výuku maturitních předmětů zařadit do rozvrhu na úkor předmětů odborných. Fuj! To jsme to dopracovali.

Proč je jakýsi cár papíru, získaný lacino za vědomosti ještě nedávno běžné už u žáků sedmé třídy základní školy, důležitější, než výuční list, získaný na kvalitním odborném učilišti a zaručující zvládnutí základních dovedností řemesla tak, aby se po několika "tovaryšských" létech praxe, mohl stát člověk mistrem v oboru?

Obávám se, že za tím, mimo jiné, bude i "zářný" příklad našich politiků, kteří kladou tak velký důraz na predikáty prezentující dosažené vzdělání, že politické strany neváhají zakládat vlastní vysoké školy, případně, na dříve zcela jistě seriózních státních vysokých školách, zosnovat pro vybrané jedince "rychlovzdělání". Pak se není co divit, když to chtějí i ostatní.

Inflace kvality vzdělání je dalším hřebíkem do rakve naší evropské civilizace.