Adrenalin strýců, kteří "vypadají tak naobědvaně".

Při pohledu na odborářské bossy, kteří v televizi vyhrožovali svým spoluobčanům blokádami měst a silnic, se mi vybavila pohádka, v níž starší víla, představovaná paní Bohdalovou, vytýká mladé víle Brusince její neohrabanost a nevílový vzhled slovy "vypadáš tak moc naobědvaně". Vypasení strýcové, hovořící o bídě a chudobném nedůstojném životě v ČR jsou stejně absurdní, jako ta obtloustlá víla. 

Nemám ráda, když někdo vyhrožuje, nemám ráda, když si někdo plete zákonem zaručené právo na stávku s adrenalinovou zábavou a používá k ní jako nástroj zbytek obyvatel našeho státu.

Primitivní rétorika "hurárevolucionářů proti všemu", kteří dostali velký časový prostor v nedělním pořadu pana Moravce, mi otvírala kudlu v kapse. Když ti pánové, s pobaveným výrazem ve tvářích, vyprávěli o svém nesouhlasu s reformami připravovanými vládou a se zjevným potěšením se pokoušeli vyštvat všechny lidi do ulic, s podotknutím, že za spontánní projevy stávkujících nenesou žádnou odpovědnost, vypnula jsem televizi.

Ne ne, v žádném případě nechci, aby odboráři nemohli hájit zájmy svých členů proti libovůli zaměstnavatelů, ale ať se nepletou do řízení státu, od toho jsme přece byli volit a po volbách vznikla nová vláda. A vláda, ať se nám jakkoliv líbí nebo nelíbí, je jediným legitimním subjektem, který má zodpovědnost za vedení státu a vše s tím spojené.

Od roku 1990 se u nás hovoří o "utahování opasků", ale nikomu se nechtělo ho realizovat. I když na to tehdy byla většina lidí ochotna přistoupit, nic se nedělo a přes drobné výkyvy si dodnes stále žijeme jako na příjemném mejdanu. Když dojdou peníze, tak se vypůjčí, vždyť nám kdysi i pan premiér připomínal, že "zdroje jsou"a jiný zdůraznil, že dluhy netřeba platit. Utrhli jsme se ze řetězu, zvykli si na "důstojný" život na dluh a i když už zdroje docházejí, zvyk je zvyk, komu by se chtělo zpátky ke skromnosti.

Pak se najednou objeví pár sympatických strýců, mluví nám z duše, zdroje jsou, jen je před námi ta hnusná vláda tají, stačí vyjít do ulic, udělat trochu nebo i víc rozruchu, nebát se křičet a vydupat si trvalý blahobyt. A když vláda neustoupí, je potřeba přitvrdit, dělat bordel větší a větší, nejlépe po vzoru některých temperamentnějších národů začít demolovat ulice a všechno, co v nich, po "důstojném" životě prahnoucímu davu, přije do cesty. Z toho mne vážně jímá hrůza.

Nevím, zda někdo již zná přesný rozsah a formulaci nutných reforem připravovaných současnou vládou, ale myslím, že ani vláda sama. Bohužel, všechna média, včetně těch veřejnoprávních, nás raději informují o přihlouplých takyskandálech kdekoho a na skutečné a potřebné informace se nedostává ani papíru, ani vysílacího času. Není divu, že potom lidé skočí na špek kdejakému povídálkovi, jehož rétorika je dostatečně přesvědčivá a lichotící touze po pohádkovém životě.

Ale už dost, možná stačilo napsat, že se mi způsoby našich odborářů hnusí čím dál víc.