A co raději rovnou morseovku?

V jednoduchém světě jednoduchých lidí jednoduché bude jednoduše vše.                                         Chudinkové školáčci prý velmi trpí při výuce psacího písma, obzvlášť to přetěžké spojování jednotlivých písmenek je velmi vyčerpávající. Ubohé děti jsou přetěžovány a jejich intelekt zadupáván nácvikem zcela zbytečného krasopisu. Kam jsme to všichni mohli dotáhnout, kdybychom se nezdržovali psacím písmem!

Nebožka moje prababička, narozená v roce 1869, měla ve zvyku trávit nedělní odpoledne psaním dopisů. To nebylo jen tak nějaké vyřizování korespondence, to byla celebrace. Ze zásuvky vyndala velké, sametem potažené a výšivkou zdobené, desky s dopisním papírem a obálkami, z kredence lahvičku inkoustu a násadku se stříbrným perkem. Když si všechno přichystala, začala psát úhledným rukopisem dopisy svým sestrám, do Prahy a do Klánovic, těm psala česky, a sestřenici Hertě do Vídně, té psala německy ježatým kurentem. Dokonce písmo stínovala, prý se to tak učili ve škole. Psací písmo své prababičky přečtu i dnes; zdědila jsem její ručně zapisované kuchařské recepty.

Nás už ve škole učili psát jen tak obyčejně, ale paní učitelka si s námi dala práci, počmárali jsme hodně papíru nácvikem tzv. volných tahů, a ve třetí třídě jsme psali všichni skoro stejně. Potom už nebyla úhlednost písma tak sledována a postupně si každý vytvořil svůj styl. Pravda, zpočátku jsme diakritická znaménka asi dopňovali až do napsaného slova, ale já jsem se brzy naučila psát znaménko hned k písmenku a napojení dalšího bylo bez problémů. Dnes, když píšu ručně nějaký vzkaz, používám hůlkové písmo, je to čitelnější. Delší text psaný vlastnoručně psacím písmem na mně požadovali v posledních letech pouze při psaní životopisu, když jsem měnila zaměstnání. Nechávali si psaný text vyhodnotit grafologem.

Dnešní děti začínají novou éru. Zatím se to bude zkoušet, ale je téměř jisté, že se nové, nenapojované psací písmo prosadí. Je to prý jednodušší, snáze zvládnutelné a děti to tolik nezatíží. Všichni budou psát čitelně, všichni budou psát stejně, prý pořád. Asi to natolik potlačí osobitost rukopisu, že časem přestanou i zaměstnavatelé chtít ručně psaný životopis. Také nechuné a šikanózní anonymní dopisy budou psány novými literami; podpisy lidí, dříve tak osobitá vizitka každého gramotného člověka, budou jako vypadlé z automatu; to se to bude krásně falšovat, chudáci grafologové a soudní znalci.

Pokud půjde vývoj školní výuky dál tímto sci-fi směrem, bude se učit pouze čtení a počítání. Psaní  není potřeba, neboť už i dnes se děje především pomocí klávesnic počítačů a telefonů; tak stačí jen umět příslušné písmeno poznat. A kdyby nebylo zbytí a člověk musel opravdu něco napsat vlastní rukou, pak je tu stará, dobrá, po celém světě známá, pouze z teček a čárek sestavená, morseovka!