Volejte na tísňové linky už jen z legrace, říká stát svou legislativou ve spojení s personalistikou.
Přibývá zneužití tísňových linek, na druhou stranu operátoři těchto linek jsou čím dál více ignorující až bez zájmu, v extrémních případech vám to položí. Tento článek dnes ještě přiživily zprávy, kde se důchodci pokusili dovolat na 158, aby se informovali proč se k ním dobývá policie a jestli to skutečně policie je. Odpověď jim byla, že blokují tísňovou linku a dvakrát jim bylo zavěšeno. Na druhou stranu žena, cizinka, volala na tísňovou linku 5258x, za své jednání možná dostane pokutu. Tento problém se prohlubuje už roky a já to sleduji. Operátoři jsou čím dál větší amatéři až neschopní. Zase na druhou stranu, tuto jejich neschopnost zvyšují neoprávněné telefonáty, smyšlené oznamování, nebo jen personální nedbalost. Krom tisíce případů o kterých se můžeme dočíst v médiích především o neschopnosti operátora, nebo o zneužívání tísňových linek, tak jsem sám zažil jaké to je, když nelze počítat se záchranou službou.
V Letovicích na nádraží přede mnou zkolaboval muž okolo pětatřiceti. Ne náhle, začal třást rukou, to trvalo desítky sekund, následně se roztřásl celí a až potom upadl na zem v křečovitém záchvatu, to už jsem volal sanitku. Zvedla mi to nějaká postarší paní, prvně chtěla abych se představil. To jsem ignoroval a udal jsem přesnou polohu a problém během tří vteřin. Ona se však dále dožadovala mého jména, tak jsem jí ho sdělil, následně jsem jí musel popisovat muže co se pod mýma nohama zmítal doslova v drakonických křečích s vyvrácenýma očima. Na chvilku jsem položil telefon, abych muže dal do stabilizované polohy kvůli zaskočení jazyku. Beru telefon zpátky do rukou a operátorka mi vytýká proč pokládám telefon, po této výtce následoval pro mě šokující dotaz od operátorky. "Kde je to náměstí?" Znovu opakuji, že je to náměstí a dohromady autobusové nádraží, ona mě opravuje, že tam jsou dvě náměstí, důrazně jí říkám že náměstí s autobusákem dohromady je jen jedno a detailně popisuji polohu, udávám i číslo budovy ve kterém za mnou sídlí lékárna.(V dnešní době internetu najít přesnou polohu podle adresy přes mapy je otázka pěti vteřin.) Operátorka se se mnou pře a snaží se z rozhovoru vyjít jako ta správná. To už muž pode mnou změnil barvu z fialové na černou(úvodní barva pleti bílá, aby nedošlo k omylu) a přestal se cukat, křeče ustaly, následně na to přestal dýchat a černá barva se měnila na mrtvě bílou. V tu chvíli jsem tej krávě nemohl říct jinak než ať se přestane vykecávat a sanitka ať tu okamžitě je, i kdyby měla poslat dvě. Telefon dávám do rukou přihlížející postarší paní okolo padesátky, kterou jsem s jinými čekajícími přivolal k muži, aby mě pomohli asistovat. Se vzdalujícím telefonem slyším jen rozhořčené štěbetání, které mě nechává chladným. Muž byl bez dechu a tep nebyl hmatatelný, i když jsem popravdě nevěnoval takovou pozornost tepu, abych zjišťoval jestli je alespoň slabý. Snažil jsem se mu rozevřít čelist, ve stabilizované poloze samozřejmě nebyl, měl jsem dojem, že při všem tom cukání mu zapadl jazyk. Čelist jsem mu silou neotevřel, naštěstí zamnou stál dvoumetrový hromotluk, které ho jsem tím za úkoloval, první pokusy byly marné. Přiskočil stařík který vytáhl svůj lovecký tesák a řekl že mu ji máme zkusit vypáčit nožem. V tu chvíli spolupracující chlápek pochopil, že jeho síla nebude na škodu, furt lepší než možnost páčení nabroušeným nožem. V tu chvíli mu silou rozevřel čelist, já ho překlopil na bok a sérií hrubých ran mu nejspíš vyrazil jazyk ven, protože ihned na to jsem prsty chtěl zkontrolovat jestli má jazyk venku, jen tak tak jsem unikl skousnutí a chlapík byl ok, v šoku, nevěděl o okolí, ale vzpamatovával se. Vytáhl jsem jeho zdravotní průkaz, předal lidem a řekl ať počkají s ním na sanitku. Vzal jsem si telefon od paní zpět, ta operátorka prý se mnou chtěla mluvit, bezmyšlenkovitě jsem zavěsil. Paní s údivem po tom hovoru co zažívala se mě pro jistotu zeptala, "Opravdu to byla záchranka". Odvětil jsem že ano, přesto že její neschopnost byla očividná. Sdělila mi také že mám podle operátorky počkat na záchranku, na to jsem se zasmál a říkám, už mi jede autobus.
Legislativní řešení je jednoduché, přísně trestat ty co zneužívají tísňové linky, ne pokutou, ale odnětím svobody, třeba jen na týden a déle. Je pro mě nepochopitelné že jedna žena mohla tísňovou linku zneužít více jak pět tisíckrát a tím úměrně zvýšit nejen to, že se člověk nedovolá, ale i tak donutit operátory, aby telefonáty zpochybňovali a nebrali vážně. Také nekompromisně vyhazovat neschopné operátory, lidi co si z toho udělali čekačku na důchod, nebo hůře, prostě packaly.
Nyní se předkládá ke schválení zákon, který umožní BIS spojit telefonát s reálnou osobou pomocí provozující telekomunikační společnosti bez nákladného vyšetřování. Zde by měli mít poslanci na paměti i zneužívání hovorů na tísňové linky, přestože to nepřímo souvisí, problém je obdobný.
