Legolas není zmíněn v knižní předloze a ani není zmíněna elfka Turiel. To však neznamená, že se zde neodehrává více vedlejších příběhů. Arda a její Středozem žijí svým životem, ve které se příběhy protínají všemi směry.
Elfky jsou ve hvozdu, její jméno se v knížce neobjevuje, ale pojmenována být může a příběh to nemění. Stejně jako Legolas, který není konkrétně jmenován v Knize, ale logicky tam být musí, jako syn vládce lesních elfů a asi nejzajímavější postavy Thranduila. I jako válečník trénující v této oblasti stopaře musel trpaslíky potkat. V Pánu prstenu na to naráží Gimli svou nevraživostí vůči Legolasovi, protože to byl on a jeho otec Thranduil, co tam věznili Gimliho otce Glóina několik týdnů, ne-li měsíců. Ve filmu to tedy vypadá, že tam sedí pár dnů, ale člověk si mezi každým střihem musí v duchu říct, "o týden později".
Bylo by dobré, aby filmaři psali, "o dva týdny později", po každém časovém posunu, nebo "3.věk 2941 10. března"? Ale to by bylo neustále, co střih - to posun. Je dobré si uvědomit, že nějakou dobu trvá, než přejdou půl kontinentu.
Legolas je synem Thranduila, není však jedním z lesních elfů, přestože mezi nimi žije a považuje se za jednoho z nich. Jeho otec totiž původně přišel z Doriathu, oba jsou tedy sindarského původu a součástí menšiny Sindar, která byla vznešenější a moudřejší než Lesní elfové. Stejná situace je i v Lothlórienu, kde také vládne menšina Sindar v čele s Galadriel a Celebornem. Zrovna Galadrielin rod bojoval kdysi proti jeho dědu Oropherovi, i když nepřímo, jejich rod se pro získání Silmarilů uchýlil k útoku na Oropherovi državy a byl jimi přepaden v Doriathu. Provinili se tak proti jeho rodu. Ovšem koncem druhého věku 3431, kdy Sauron povstal se svými armádami, se spojili k jeho zničení. Oropher padl v jedné z rozhodujících bitev celého tažení roku 3434 při postupu Mordorem k Sauronovu sídlu. Žil do té doby tisíce let, nechtěl čekat na dlouhé sjednocování sil a jako první vyrazil k útoku na pomoc vlastním, jako jeden ze tří vůdců Spojenectví lidí, elfů a trpaslíků, zde padl a sním dvě třetiny jeho vojsk. Jejich ostatky jsou tak součástí mrtvých močálů, kde padla celá polovina Oropherových mužů proti skřetím přešilám a pomocným jednotkám Sauronovi armády. Díky této bitvě získali lidé, trpaslíci a elfové převahu. Sauron se stáhl do Barad-dur, kde ho sedm let obléhali. Po sedmi letech se Sauron osobně zapojil do bojů, vyšel ze své věže a
postavil se nepříteli. V souboji nakonec porazil a usmrtil velekrále Elendila i Gil-galada. Elendilův syn Isildur však vzal otcův zlomený meč Narsil, s nímž uťal Sauronovi z ruky jeho prsten. Tak byl Sauron poražen, ztratil svou podobu a jeho duch zmizel ze Středozemě.
Finální část války posledního spojenectví se objevuje v úvodní scéně filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Mrtvými močáli prochází Frodo s Glumem ve třetím díle Pána prstenů: Návrat krále.
