Před půl rokem jsem se byl projít po kdysi nejlepší severočeské adrese, po Ústecké Severní terase. Bylo po dešti, a já měl vyjímečně volný den. Koho by napadlo, že přijdu o sváteční náladu během několika vteřin.
Ozvalo se skřípění mnoha gum a poté rána. Pohledem úkosem jsem zjistil, že v křižovatce se srazila dvě auta a za jedním ze všech sil brzdil zánovní trolejbus. Brzdil tak prudce, že se jeho záď dostala do smyku a málem se přelomil. O vině nebylo pochyb, nehodu způsobil řidič orezlé stříbré felicie. Jak to bylo a kdo to zavinil bylo všem na místě jasné. Tedy až na viníka nehody. Se slovy Zelená more - byl zelená, vysvětloval viník, mladý Rom s náušnicí v uchu, řidiči poničené Astry, proč mu právě urazil předek jeho auta. O něco později totéž vnucoval i policistům. Měl smůlu, na křižovatce byly kamery.
Pominu fakt, co si bez rozdílu rasy a národa myslím o někom, kdo na kluzké, ještě mokré silnici vletí do křižovatky na červenou a vedle sebe má mladou manželku v devátém měsíci. Pominu jeho bájivé lhaní které nebylo nutné. Od řešení takových situaci jsou koneckonců pojišťovny.
Co se ale pominout nedalo, bylo jeho přiznání, že Felicie není pojištěná.
Řidič Astry měl na autě škodu za sto tisíc a ty peníze už asi nikdy neuvidí. Dopravní podnik si může fakturu za opravu poškozeného centrálního kloubu vozu strčit tak leda za klobouk. Přitom mládenec je na sociálních dávkách, jeho partnerka na mateřské a peníze mají. Jak se na místě nehody ukázalo, je to o přístupu. A tak viník dál trval na tom, že ve videozáznamu je chyba a k úhradě škody nikdy nedojde.
Zelená more!
A teď se někdo divte komukoli, že je třeba nemá rád.
Jan Zíma.
