Tvrdé přistání českého piráta na Švýcarské dálnici !!

Málokdy máte takový pocit zadostiučinění, jako když vidíte darebáka za volantem, na nějž dopadne dostatečně silně rameno spravedlnosti. Jako já , před pěti týdny. Spravedlnost existuje, jak se zdá.

COPAK MĚ NEVIDÍŠ !?FOTO J.Z. 2011

Co by člověka ale nenapadlo, je to, že se tohohle zadostiučinění dočká až ze strany Švýcarské Policie. Obzvlášť poté, co má onen pirát Brněnskou SPZ.
Jednoho rána před dvěma týdny jsem, poslouchajíc svého oblíbeného Gustava Holsta, zařazený na dálnici mezi kamiony, přemýšlel o práci co mne ten den čeká a  svojí ustálenou stovkou jsem v autě co pamatuje ještě inaugurační projev Billa Clintona a vzhledem ke svému věku už moc nejede, mířil za prací. Motor tiše vrní, nic Vám nechybí a nespěcháte,  protože jste vyrazili včas. Asi to znáte. Když ale v kopci polskému kamionu přede mnou začal docházet dech a  najednou za ním nebylo vidět, zrychlil jsem a  předjel jej, majíce podezření že ani moje auto v tu chvíli není nejekologičtějí. Když už jsem se skoro zařazoval do pravého pruhu, objevila se v zrcátku světla tmavého AUDI jež se objevilo zčistajasna a  zabrzdilo s divokým troubením asi tak půl metru za mým kufrem. Měl jsem na  tachometru cca 130 a závodník , neslušně gestikulující za svým volantem, musel jet tak o sto víc, než mne dojel. Když to šlo, hned jsme mu uhnul a z dvoutunového auta, jež okamžitě zrychlilo, jsem postřehnul jen Brněnskou poznávací značku. "Další nervák za volantem". pomyslel jsem si a polknul nechuť k takovýmto lidem.
Asi po půlhodině jsem se, kousek pod Offenburem rozhodl natankovat. Při průjezdu parkovištěm, jsem si všiml před restaurací vozu, jež mne předjel. "Tak na gulášek pan závodník spěchal", pomyslel jsem si a v duchu jsem doufal, že cestou někoho nezabil.  Co naplat, pan řidič se asi za volantem svého pětisetkoňového vozu asi pořádně rozrušil, a  musí se na to najíst. Asi bych mu šel vynadat, ale čerstvá střevní chřipka mne od ráje vonícího jídlem spolehlivě odradila.
Když mne stejně rychle předjížděl půl hodiny poté, už mne přecházela chuť to snášet. Jenže co naplat, raději jsem co nejrychleji uhnul a pomyslel si něco nepulikovatelného. Je to legrační, v minulosti jsem napsal několik článků o pirátu Trpišovském, ale jak se zdá, příklady člověk potká i v Německu. Pochopitelně závodícího českého podnikatele. Nízké čelo, oči plné vzteku, plná peněženka a plyn zabořený do podlahy. Takoví tihle lidé jsou. A navíc hloupí, když nevědí, že na spoustě úseků jihoněmeckých dálnic je rychlost omezená, protože je stavěli ještě za Hitlera.  
Když jsem se podíval do zrcátka o dvě hodiny později na dálnici číslo 14 kousek před Švýcarským Ebikonem,  a uviděl čtveřici známých světlometů, mé zděšení vystřídalo upřímné veselí. V těsném závěsu za českým pirátem uháněla místní kantonální Policie. A té se ujet nedá.
Tak jsem se zasmál, auta okolo mne proletěla a se spravedlností to toho dopoledne bylo na dobré cestě. Ovšem to nejlepší mělo teprve přijít.
Po chvíli jsem zahlédl blikající majáky na odpočívadle u St. Katrinen a zvítězila ve mně zvědavost. Na parkovišti stálo blikající dálniční BMW a černé AUDI. Zastavil jsem a  protože mám na autě místní registrační značku, policisty jsem nijak nezaujal a  mohl jsem poslouchat. A tak jsem pozoroval piráta, nesympatického uhlazeného pětatřicátníka, jež právě něco vyzývavě gestikuloval k policistům a mluvil na ně rychle anglicky. Je to stará právnická finta, mluvit tak, aby mi ti druzí nerozumněli. Ale Švýcarská Policie se o vzdělání svých lidí stará, takže policisté nejenže stíhali, ale i milého piráta požádali ať se trochu zchladí.
Vytáhl jsem fotoaparát a namířil ho na piráta. Když mi začal hrozit, že si ho nesmím fotit, česky jsem mu odpověděl že můžu. Odvrátil se a  já měl po focení. Policisté pochopili že mu rozumím a zeptali se jestli k němu patřím. Řekl jsem pravdu, že mně bezohledně předjel asi třista kilometrů odsud ještě v německu a jen jsem si ho chtěl vyfotit a že to zveřejním. Požádali mně ať toho nechám a majitel vozu bojovně vystrkoval bradu a neustále vysvětloval policistům, co všechno oni vlastně nemohou.  Skončilo to, jak asi muselo. Když ale dostal pouta, začal se rozkřikovat, že veze peníze do banky, má je v aktovce a že za těch stotisíc franků policie odteď bude ručit. Byla to lež a nátlak zároveň, pochopitelně. Policisté před ním, mnou a před svými kolegy kteří mezitím dorazili, aktovku a otevřeli a ejhle, jen papíry a  jinak nic.  Když se začal rozkřikovat, co to znamená, vlídně jsem mu vysvětlil, že "You under rest ! " je to samé co "Sind sie verhafet ! ",  "Вы арестован ! ",  nebo české" Jste zatčen ! ". Zjevně na situaci, kdy se Policie nedá zatrašit ani větším počtem jeho mocných přátel a politických strýčků, nebyl připraven.
Tak jsme se tomu po jeho odjezdu se zbylými policisty zasmáli, poté co jsem jim nechal telefonní číslo jsem nakonec ani nemusel svědčit a do večera jsem měl ten příjemný pocit, že když ne u nás, aspoň ve Švýcarsku spravedlnost funguje.
Vzhledem k tomu že vím, jak Švýcarský systém spravedlnosti funguje, dá se s určitostí říci co následovalo. Pirát šel odpoledne před kantonální soud. Pokud byl obviněn pouze z rychlé jízdy, dostal pokutu 1000 - 2000 CHF. Pokud šlo o riskantní jízdu tak kromně tříletého zákazu řízení v zemi byla pokuta od dvou tisíc franků výše. Pokud by byl uznán vinným z jízdy bezohledné, je místní justice velmi nesmlouvavá. Zákaz řízení, 5000 CHF nebo měsíc vězení a s naprostou jistotou zabavení  a propadnutí auta.
Je to citelný trest a  člověk si z něj vezme ponaučení.
Co myslíte, neměli bychom zavést něco podobného i u nás ?
Jan Zíma