Tvrdě na kuřáky.

Kuřáci jsou zlo ! Jakkoli je často kritizuji, byl jsem před časem nemile udiven, jak vynalézaví jsou v boji proti kuřákům na Pařížském letišti. Jak Francouzi dovedou zkomplikovat život nevinným obětem svého zlozvyku, je překvapující.

KLEC V DEMOKRACII. CHARLES DE GAULLE PARIS AIRPORT.J.Z. 2010

Nejsem proti kuřákům zaujatý. Za dlouhá léta jsem se naučil snášenlivosti s lidmi  a jevy, jež jsou horší, od majetového mamonářství, lidské závisti až po Islámský fanatismus, který opravdu nemusím. Ale shovívavost ke kuřákům okolo sebe a pochopení pro ně, jsem vždycky měl. U mně doma se nikdy nekouřilo, v autě také ne, ale pracovních porad v neproniknutelných          
oblacích kouře jsem se účastnil za léta bezpočet a až na obvyklou ozdravnou kritiku jsem s kuřáky neměl jediný ideový spor mimo základní otázky " Jen si to zdraví huntuj, když jsi ho našel na hnoji ! ".
Před časem jsem pořídil fotografii k tomuto článku na Pařížském letišti Charlese de Gaulla. Za poslední léta se totiž na letišti pár věcí změnilo. Osobně jsem zde viděl, jak se bezpečáci snažili sebrat cestujícímu elektronickou cigaretu a on, málem neuspěl s tvrzením, že je určena k odnaučení kouření a neobsahuje nikotin. Kouřové hlásiče na toaletách jsou stejně rychlé jako ochranka, která vás hned přiběhne napravit a už při výstupu z letadla Vás upozorní hlášení "SMOKING EXTREMELY PROHIBITED IN CHDG AREA". A tak se zasmějete, pomyslíte si něco o Francouzském byrokratovi a hledáte v dlouhých chodbách cestu ke svému terminálu. Na těchto chodbách před časem vznikly prostory pro kuřáky.
Ne že bych s nimi měl moc slitování, ale dovedu si představit jaké to je, být závislý na nikotinu, mít za sebou desetihodinový, striktně nekuřácký let, další tříhodinový před sebou a půlhodinku na tři cigarety. To musí být k uzoufání, když nemáte kde si zapálit.
Ale rafinovanopst Francouzských úředníků, jistě samotných nekuřáků, se vyřádila i na designu těchto kuřáckých míst. Oázy sloužící k nabrání sil a trochy nikotinu jsou konstruovány tak, aby vypadaly jako prosklené klece na opice. Nevěříte ? Přesvědčte se sami.  Když jsem jednu takovou buňku vyfotil  a po chvíli i natočil na kameru, napadlo mne, že by se hodilo pár banánů, abych je prostrčil dovnitř. Kuřáci namačkaní uvnitř, se ale za svůj zlozvyk styděli a otáčeli se zády ke kameře.
Ani se jim nedivím. Celé toto místo je konstruováno tak, aby co nejvíce vypadalo jako veřejný pranýř.
Historie moderního kuřáctví sahá do dvacátých a  třicátých let ve Spojených státech, kdy vláda zjistila, že se cigarety dají zdanit a zemi něco přinést. Pomocí mediální kampaně vedené velmistrem propagandy Bernaysem, tak tabákový průmysl naučil Ameriku, Americké ženy a  později celý svět masově kouřit. Monopol tabákového průmyslu trval přes půl století a nyní vlády proti kouření a tomuto průmyslu, před deseti lety zprivatizovanému do Arabských investičních společností, naopak bojují.
A milí kuřáci, oběti nadnárodních společností a svých vlád, to odnášeli  na začátku a odnášejí to i nyní na konci éry kouření na světě. Jen jak se zdá, Asie se to netýká, tam se kouří pořád o sto šest.
A tak jedinou viditelnou vzpomínkou na tuto nepříliš slavnou éru lidstva  a její dosavadní oběti, je skleněná klec, jak pro paviány, v níž jsou nikotinoví závisláci vystavováni jako zvířátka na Pařížském letišti Charlese De Gaulla.
Chudák - kuřák.
Jan Zíma