Světélko naděje na radiových vlnách.

Jsou části světa, jež dodnes připomínají naši zemi před pětadvaceti lety. Země nesvobody, diktátorských a nedemokratických režimů. Země zla.

DOBRÝ VEČER, SLYŠÍTE NÁS ?J.Z.2011

Země kde stát má moc a obyčejný občan se jej bojí. Státy, kde Vás režim může šikanovat, zavírat bezdůvodně do vězení a beztrestně vám lhát, i když ví, že mu nevěříte. Že takové země nejsou. Pár bychom jich na středním a blízkém východě našli. Rusko má mnohdy k demokracii také hodně daleko a takové Bělorusko s režimem fanatického prezidenta Lukašenka, je jen několik set kilometrů od našich hranic a doba jakoby se tam zastavila. Vidíme to denně ve zprávách.

A hodiny těchto zemí, se zastavily ve špatných časech.

Média těchto diktatur lžou lidem do očí a režim se nestydí, protože nad nimi má monopol. Klamou dneska, budou zítra, i za rok.

Je jedna věc, která to lhaní těmto darebáckým státům už dlouhá léta kazí.

Tento příběh začal před šedesáti dvěma lety.

V roce 1949 přišel Allen Welsh Dulles s myšlenkou, že dříve svobodní lidé, uvěznění v zadrátovaném komunistickém koncentráku zvaném východní blok, by neměli dlouhodobě zůstávat bez pravdivých informací o dění venku a mají právo nebýt izolováni svým režimem od zbytku světa. Pomocí předních osobností a Amerického kongresu dokázal Dulles přivést na svět projekt, jež poté dával lidem v totalitních zemích naději na svobodu a lepší budoucnost po budoucí čtyři desetiletí až do pádu sovětského bloku.

V roce 1949 se narodilo RADIO FREE EUROPE / RÁDIO SVOBODNÁ EVROPA.

Je málo známou skutečností, že prvním ředitelem byl čechoslovák, Julius Firt.

Allen Dulles si jako ředitel Ústřední zpravodajské služby jako málokdo uvědomoval, jak moc jsou pro lidi na východní straně ostnatých drátů důležité pravdivé informace. A tak se, v English garten -  Anglické zahradě bavorského Mnichova, v budově, již původně rozestavěli jako nemocnici, rozjel provoz Rádia Svobodná Evropa. Svobodné a do jisté míry i apolitické zprávy, bez cenzury a režimního lhaní, se šířily na východ a kazily Komunistickým mocipánům jejich věčné obelhávání vlastních, v té době už nesvobodných obyvatel. Ani Moskevská bonga, důmyslné rušení z Ruska, nedokázala účinně zabránit kvalitnímu vysílání. Později se k RFE přidalo stejnou cestou vzniklé RL - Radio liberty, tedy Rádio svoboda, vysílající do Sovětského svazu

Pamatuji se, jak jsem sám, jako kluk, potajmu po večerech poslouchal vždycky o osmé zprávy ze světa. Takové ty jiné. Byly sice česky, ale byly slušné, objektivní a přeci v nich nebyla vyloženě nějaká negativní propaganda. Někdy i veselé. Je to legrační, pamatuju se, jak jsme se nasmál, když jsem se dozvěděl, za jakých okolností totalitář Leonid Brežněv rozflákal svůj soukromý Rolls Royce někde na křižovatce v centru Moskvy. Ale i bez této zprávy a nehledě na bezohledně cenzurovaná Československá  masmédia té doby, můžu za sebe, tehdy kluka poslouchajícího to rádio schovaný pod peřinou, říct jednu věc.

Vysílali k nám slušní lidé. A nelhali.

Jak vzácná věc, v tehdejší době.

Možná že namítnete, že ty časy už jsou pryč a nemá smysl se k této historii vracet. V Praze, kde sídlí v nové budově současné Radio svobodná Evropa, přesněji RFE/RL, je to určitě pravda. Zlovolný komunistický režim tu už nemáme. Ale copak ten samý, cynický režim zmizel i ze zemí jako je Severní Korea, nebo Bělorusko ? Copak v Iránu není nesvoboda ? Copak v desítce dalších východních zemí je opravdu demokracie. Copak tam všude nežijí lidé. Toužící po svobodě a pravdivých informacích stejně, jako my před více jak dvaceti lety ?

Zapomínáme, a to by jsme neměli.

Málokdo si to uvědomuje, že právě díky této radiostanici, vysílající dnes z Prahy, mají stovky milionů lidí, žijící v nesvobodných diktaturách na východ od nás, pravdivé zprávy. Za svůj život jsem procestoval možná tři desítky zemí a poznal spoustu lidí. I těch, jež právě kvůli tomu, kde žijí, tohle rádio poslouchají.

A tak bych do zemí, kde poroučejí zlí mocipáni, policajti každou chvíli hrozí pendrekem, sousedi udávají a malé děti se všeho bojí, takovým klukům jako jsem byl kdysi já, chtěl popřát, aby po večerech pod tou peřinou s tím rádiem ještě chvíli vydrželi. Jejich čas přijde.

Tichý hlas jež z rádia slyší, je jejich malým světélkem naděje na radiových vlnách.