Starostova válka s Romy.

Řádění Romských gangů v Novém Bydžově, přepadání a pouliční násilí nabralo poslední měsíce takové rozměry, že starosta Pavel Louda musel v rozporu s oficiální Českou politikou tolerantnosti k menšinám, začít situaci ve městě řešit...

ROM, VYHROŽUJÍCÍ MI ZA TO, ŽE JE FOTOGRAFOVÁN.Foto J.Z.

Místní Romové okupují herny, restaurace, přepadávají za bílého dne a pokud přeci jen zahlédnou vozidlo Policie, je jim dobré tak leda k tomu, aby po něm hodili kámen. Bojíte se tu jít na ulici. Bojíte se o děti jež jdou ze školy. Jen za pár posledních dní po novém roce, došlo ve městě ke čtyřem přepadením mladistvých, pokaždé za bílého dne a za použití nejrubšího násilí. Útočníky jsou vždy Romové. Vždy ve větším počtu.
Kauza Bydžovských Romů se táhne již několik měsíců, kdy město poprvé reagovalo na zvýšenou kriminalitu ve městě běžnými opatřeními, jako jsou kontroly restaurací, heren a podobně. Když začalo docházet na potyčky Policistů a úředníků s kontrolovanými, rada města rozhodla, že gambleři, jenž prohrávají peníze ze sociálních dávek na automatech v místních hernách a pak si je opatřují trestnou činností, budou vyškrtáváni ze seznamů lidí, o něž je město ochotno se starat, například opatřováním práce. Ačkoli je to lidsky správné, v Romské komunitě to vyvolalo hysterii.
Rozmnějme tomu správně,  - "NEBUDETE SE O NÁS STARAT? TAK BUDEM ZLÍ!". Pochopitelně je tím stavěn na hlavu princip - Chci pomoc - budu se o ni sám trochu snažit.
Poté, co došlo k několika přepadením v průběhu posledních měsíců roku 2010, většinou se zraněními, vystoupil starosta Louda veřejně a po schůzce s exprimátorkou Chomutova Ivanou Řápkovou, dal najevo, že se město bude gangům našich nepřizpůsobivých spoluobčanů bránit. Rada Nového Bydžova se nicméně shodla na tom, že nechce jít až tak důraznou cestou, jako je zabavování sociálních dávek neplatičům nájemného a podobně.  
Ve věci začali vystupovat zástupci neziskových organizací, většinou s kritikou na starostovu hlavu. Na internetu si denně můžeme přečíst úvahy o tom, že je starosta rasista, nebo zbabělec, většinou psaná s gramatickými chybami. (Zkusme hádat, kdo asi všechno starostu kritizuje).
Ještě doplňme, že tyto organizace, většinou nenabízely návrh řešení situace ve městě, pouze požadovaly, aby se starosta stáhnul.
Policie oslabená škrty v rozpočtu Ministerstva vnitra na to nestačí, neslouží tolik lidí, najmutí bezpečnostní agentury bude stát město nemalé prostředky a ve městě zuří násilná kriminalita připomínající válku v ulicích. Taková je viditelná v tomto rozsahu, snad jen v Severočeském Janově.
Pavel Louda je vším, ale nikdy nebyl někým, kdo utíká z boje, kde ho potřebují.  Proč to píšu ?.
Byl jsem léta na půdě ODS hlučným kritikem svého předsedy.  V roce 2007 jsem jej veřejně na regionální schůzi kritizoval a žádal o jedno vysvětlení.  Konkrétně šlo o špatnou mediální politiku ODS vůči voličovi. Bylo to již za situace, kdy s námi tehdejší předseda nekomunikoval a dělal si vše po svém. Mirek Topolánek odpověděl, připustil chyby a mí tehdejší kolegové byli překvapeni, že mám tu kuráž šít do předsedy vlády. Poté se ale stalo něco neočekávaného.  Slovo si vzal Pavel Louda, tehdy už Bydžovský starosta a člověk jemuž nyní Romské organizace vyčítají bezdůvodně údajné lidské slabošství. Jeho příspěvek se týkal změn dotační politiky, jež za Topolánka nepříjemně dopadly na obce. Sice ne veřejně, ale jen na stranické půdě, nicméně hlasitě, vynadal svému předsedovi tak, že Mirek Topolánek nic rozumného ani říci nemohl. A my jsme vtipkovali, že Pavel Louda se stane disidentem. Čas ukázal jeho vůli a také to , že měl pravdu.  Pokud dnes zástupci Romey, nebo naši levicoví zastánci lidských práv, dělají z Pavla Loudy hlupáka, rasistu a slabocha, nerealisticky Bydžovského starostu podceňují.
Válčící starosta Nového Bydžova je odvážný, malý novodobý Robin Hood a zaslouží si naše uznání.

Nám, obyčejné, zákony dodržující většině, se otevírá základní dilema. Kdy už začne naše společnost, reprezentovaná našimi vrcholovými politiky reflektovat fakt, že čím více se nepřizpůsobivé menšině ustupuje, tím víc prostoru si sama hlasitě a často i násilím nárokuje.
Na bezplatnou elektřinu, vodu, obecní byty, sociální dávky, majetek v našich bytech, autech i kapsách. Ale i na naši dotknutelnost. A dotknutelnost našich dětí.

Otázka zní.
Budeme pořád ustupovat ?