Agresivního Roma, který před ostatními lidmi na ulici surově napadne ženu, jste už možná někdy viděli. Ale to, co jsem zažil minulý čtvrtek v Ústí nad Labem, se hned tak nevidí.
Bití žen na ulici patří možná do rovníkové Afriky anebo snad do ghetta v Janově, ale v centru krajského města byste to ani nečekali.
Minulý týden jsem se po dlouhé době podíval do staré vlasti kde jsme vyrůstal a strávil mnoho let. I když jsem jel vyřizovat jen samé úřední věci, udělal jsem si čas navštívit staré přátele.
Sám žiji na dvou místech velice poznamenaných masovou ilegální imigrací, ale nikdo vás neprobere do reality tak rychle jako surový český Rom.
Když jsem ve čtvrtek v deset večer vystupoval z rychlíku na hlavním nádraží v Ústí nad Labem, netušil jsem jakého cirkusu se stanu svědkem o dvě minuty později. 50 metrů od nádraží jsem spatřil mladou ženu zhroucenou na schodech u lékárny a nad ní se skláněla jedna z mých bývalých sousedek.
O kus dál stál a vztekal se asi třicetiletý, zpola vyholený Rom a vypadal, že chce někoho zabít.
Co se stalo nebylo těžké uhodnout. Tak jsem toho vzteklého grázla ignoroval, přistoupil jsem k té mladé, v tu chvíli skoro na zemi zhroucené dámě a v tu chvíli jsem ji poznal. Mladá, hezká, ani ne třicetiletá místní Romka, mající slušný život a práci, která pokud se pamatuji, přinejmenším ještě před nějakou dobou pracovala jako zdravotní sestra. Bratra kriminálníka si ale nevyberete. Spolu se sousedkou jsme jí nabídli že jí pomůžeme vstát a odvedeme ji, ale vstát nemohla. Alespoň ne hned. Sousedka mi potichu pošeptala, že s ní před chvíli ten násilník vší silou uhodil o zeď.
Ten se v tu chvíli chtěl znova vložit do věci a tak nás upozornil ať se nemícháme do rodinných věcí.
Odpověděl jsem mu, že jeho jsem se ho na nic neptal.
Když jsem si ho prohlédl, došlo mi, že ten grázl má za sebou dlouhá léta nejhoršího kriminálu. Zlost z něj přímo kapala.
Začal štěkat něco o tom ať si táhnu na kriminálku a mně pomalu docházelo, že pokud odejdu tak jí utluče. Až když jsem zavrčel že zavolám na místní oddělení, jestli se nezklidní, trochu ubral.
To vám přijde líto, když mladou hezkou slušnou sousedku bije takovéhle monstrum. Tak mu povídám, že budu poblíž a jestli jí ublíží tak bude zle. V duchu jsem spoléhal na to, že se ta mladá dáme sebere. Když se přihrnuli další lidé co chtěli pomoci, zašel jsem za roh a zjistil jsem že nejsem sám kdo chce v tu chvíli zavolat Policii.
Ta na místo dorazila rychle, jenže ouvej. V nestřežený okamžik tu mladou dámu tenhle ničema odtáhl za roh. Tam ji hlídka našla, ale po násilníkovi jako by se slehla zem.
Je to těžké vymanit se z vlastní komunity, pomyslel jsem si. Ta mladá paní se osamostatní, udělá si školu, najde práci a pak přijde někdo z rodiny, nějaký takovýhle neandrtálec a takhle násilím ji vrací zpátky do jejího dětství, nebo rodinných vztahů. Ten pocit nespravedlnosti si asi umíte představit.
Tak těm hlídkařům povídám, že když už jsem ho viděl, tak se projdu okolo a třeba ho někde v okolí nádraží najdu.
Stalo se. Oni už oněm taky věděli a když se přiblížili, řekli že už si ho ohlídají. Tak jsem šel.
Asi si to umíte představit. Celou noc ten násilník stráví na Policii, oběť se bude bát vypovídat a jak to asi dopadne.
Co jsem udělat mohl, jsem udělal a tak jsem odešel. Se špatnou náladou jsem, jen co jsem si odnesl počítač, seděl ani ne za půl hodiny u pivka s jedním přítelem. Bylo to neveselé povídání.
Když jsme po půlnoci končili, měl jsem pocit beznaděje, jaký míváte u věcí, jež nejdou změnit.
Během čtrthodiny ale bylo všechno jinak. Kousek od centra Ústí nad Labem je čerpací stanice s nočním provozem. V ČR jsem nebyl dlouhé měsíce a potřeboval jsem si dobít kredit na českém telefonním čísle. Co jiného máte na práci v půl jedné ráno, když nemůžete spát. A tak jsem s milou pokladní strávil ještě chvilku a povídali jsem si o tom, co se přihodilo toho večera. Rozesmála se na celé kolo a já nevěděl proč. Překvapila mne částí příběhu kterou už jsem neznal a kterou jí na pumpu přinesli taxikáři krátce předtím, těsně před půlnocí.
A potom jsem se já nemohl udržet smíchy.
Ten násilník seděl s několika kumpány za nádražím když jsem ho viděl naposledy. Nestálo zato se k nim ani přiblížit a když jsem viděl naposledy Policisty kteří šli k němu, v duchu jsem si říkal jestli nejsou trochu naivní. Zejména, když už od té zraněné ženy věděli, co je ten grázl zač. Kdepak, policisti byli koumáci. Zezadu nádraží poslali pěšky další dvě hlídky.
A pak to mělo začít.
Lumpovi došlo, že že když je v podmínce, půjde zase do lochu a asi usoudil, že policisté, obtěžkaní hromadou výstroje nebudou nejspíš umět běžet tak rychle jako on. V tom se asi nemusel mýlit.
Soudím ale, že podle toho co se dělo pak, si asi musel ze všech sil přát, aby běželi co nejrychleji. Jakmile začal utíkat. poslali prý za nim Nera.
Nero je Německý ovčák, kterého kdysi chtěli jako štěně vyřadit ze služby, protože dlouho nemohl dorůst do předepsané výšky a váhy. A tak si ho psovod piplal, jezdil s ním na hormonální růstové injekce k veterináři a když pes dorostl, ty hormony ještě nějakou dobu pracovaly a svojí velikostí se ten pes zařadil mezi ovčáka a vzrostlou dogu. Přerostlá almara, dá se říct. Ačkoli v průkazu původu psa má napsáno jiné jméno, říká se mu Nero pro jeho černou srst.
Kousavý parchant, co jednou složil i Policistu, zato že ho štval.
Ale jestli je pravdou, že toho večera, toho agresivního násilníka zadržel a pokousal tenhle pes, dovedu si věrně představit, že se tenhle kriminálnický ničema už nikdy ženy ani nedotkne. Sám jsem byl léta kynolog. Tohohle psa jsem viděl jen jednou, a musím říct, že bych ho opravdu nikdy nechtěl naštvat.
Opravdu mi přišlo líto že jsem se o tom, co následovalo dozvěděl už jen z doslechu. Zejména ten hysterický cirkus při lékařském ošetření, který následoval v Krajské nemocnici nahoře na kopci, musel stát zato.
Z celého tohoto večera plyne ale jedno veliké poučení k těmto násilníkům, jimiž jsou ve většině takových případů právě kriminálně závadoví Romové.
"Pánové neradí se Vám, abyste bili ženy!
V OPERAČNÍM NASAZENÍ, MÁ POLICIE ČR
TĚCHTO KOUSAVÝCH PSÚ DOSTATEČNÝ POČET !"
X+
