Včerejší nález Policie v Pražské Troji, se večer změnil v jistotu. Nejhorší, jakou si umíme v našich životech představit. Jistotu strašnou pro každého rodiče...
MĚLI BY BÝT NAŠI NEJMENŠÍ LÍP CHRÁNĚNI PROTI PRIMITIVNÍMU NÁSILÍ?
Anička je mrtvá. Příběh veselé malé blondýnky ztracené rodičům před pěti měsíci, zneklidnil každého člověka v této zemi. Každý kdo měl kdy děti, i každý kdo má děti rád, se bál o život malé slečny, jež se na nás tak často v novinách usmívala z fotografií pořízených ještě v dobách, kdy se nedalo tušit, jak smutný najde konec. Konec v malém hrobě na anonymním místě, na nějž se přišlo jen náhodou.
Policie nenechává staré "pomníky" spát a je to dobře. Při včerejším testování nového terénního systému Leica našla Policie co tak dlouho hledala. Můžeme to vidět i tak, že tato, jakkoli hrozná jistota je pro rodiče skoro lepší. Z větší části je to určitě pravda. Asi si neumím představit, jak se nyní manželé Janatkovi cítí, ale vím, že bych s nimi nikdy za svůj život nechtěl měnit.
Policie dnes opět zadržela toho, o němž se domnívá, že by mohl být jejím vrahem. Nepřímé důkazy má a nepochybuji o tom, že dnešní noc se mu dostane mnohahodinovému nátlaku u výslechu a nedělám si iluze, že to bude bůhvíjak podle regulí. Může být, že Policie si je jistá a má důkazy proti němu, které z taktických důvodů tajila. Detektor lži to při své sotva 60% spolehlivosti asi nebude. Mimochodem divím se, že se vůbec uváděl v médiích jako důkaz. Tým Plukovníka Mareše a jeho šéfů kdysi rozkryl i Orlické vrahy a dnes již určitě nikdo nepochybuje, že byli vinní. Na straně druhé, co u dnešního podezřelého moc nesedí, je stará kriminalistická pravda, že mnohokrát trestaní malí zlodějíčci už na stará kolena například nikdy neberou do ruky zbraň a vraždy se bojí jak čert kříže. Proto už od začátku, i přes nepřímé důkazy o vině toho člověka zdravě pochybuji. Možná si tu dnešní noc nezaslouží. Možná je to lump, ale v tomhle je nevinně. Možná že je opravdu vrahem a poté, dobře mu tak.
Tak či onak, bych si skromně přál, aby se Pražská mordparta nedostala pod tlak těch, kdo budou nyní v médiích hlásat něco o potřebě trestu smrti. Mé přání je, aby zde nebyl zbytečně, po vzoru Plzeňské Policie, vyroben na základě nevěrohodného přiznání či odsouzení další Jiří Kájínek.
Aničce Janatkové život nikdo nevrátí. Byl li by odsouzen nevinný, její vrah by mohl dál běhat po světě a také by to mohl jednou udělat znova. Proto příliš nefandím tomu křiku veřejnosti a volání po trestu smrti, které v příštích několika týdnech nastanou. Vraha je třeba chytit. Toho pravého. A nedělejme si iluze. Vrahové dětí to mají v kriminálech velmi těžké. A často se nedožijí konce trestu. Není to správné. Ale když se mne zeptáte, ani mi to moc nevadí.
Pamatuji se na případ Barunky kterou zabil její spolužák v Hospozíně u Kladna před 7 lety. Rodiče této malé bystré blonďaté dívčí bytosti, to měli asi také velice těžké. Jen měli už od začátku jistotu. Pamatuji se také na případ Honzíka Nejedlého. Když se zamyslím nad tím, jak strašná musí být nejistota, zda je, nebo není naživu, kterou už rodiče zažívají 11 let, v duchu si říkám, že je možná dobře, že Aniččiny ostatky se našly. Rodiče ji pohřbí a najdou v sobě smíření. A na to nejhorší asi i zapomenou. Ale nezapomenou na svoji Aničku. Jen už to časem bude vzpomínání na to lepší, co s ní za ta léta zažili.
Možná jste si někteří všimli, že Anička byla za života podobná Hermioně Grangerové, jak ji znáte z Harryho Pottera. Tedy, dětské herečce Emmě Watson.
Je jedna skutečnost, nyní po jejím nálezu už nepodstatná, kterou Policie i rodiče po Aniččině zmizení dlouho tajili. Skutečnost, kterou se pro případ, že by byla jen obětí únosu, neměli dozvědět její únosci. Skutečnost, která mohla její ponižující postavení dětského vězně ještě zhoršit.
Anička Janatková byla dítětem s vysokou inteligencí. Být naživu, mohla by něco vymyslet a svým únoscům utéct. Proto jsme se to nedozvěděli.
Když svoje děti milujeme, je nám jedno že nejsou hned geniální, ale určitě jsme rádi, když z nich jednou něco bude. Ostatně i Emma Watson dostala kdysi jako malá, svoji roli chytré malé čarodějky nikoli proto, že byla hezkým dítětem, ale proto, že byla ve škole učenlivá holka, která byla nejen veselá ale i nejchytřejší ze třídy. Emma Watson měla štěstí. Vyrostla a od loňska studuje Brown Univesity v Massachusets, jednu z pěti nejlepších škol na světě.
Anička, jí tak podobná, to štěstí neměla. Anička neprožije krásné mládí, nevystuduje, nestane se z ní ani vědec ani chytrá profesorka. Malé Aničce ani její vysoká inteligence, v těžké chvíli nepomohla proti surovému primitivnímu násilí, vedoucímu k její náhlé smrti.
Jako ateista na nebe moc nevěřím, ale jestli nějaké je, přeju Aničce za sebe i za Vás, ať na nás tady na zemi, někde nahoře na mráčku, vzpomíná v dobrém.
A ať jí tam není smutno.
