Kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat! Jak zastarale tohle prvorepublikové heslo zní. A jak velmi málo se od té doby změnilo.
Nechci kritizovat současnou vládu Přemysla Sobotky. Naopak si myslím, že v rámci možností vládne nejelegantněji ze všech polistopadových vlád, které drželi socialisti. Jenže vždycky se může stát, že - jak se to říká "Čert vystrčí růžek."
Naše ČSSD nyní přišla s alarmující zprávou, že se bude vyvážet majetek církví do zahraničí a že je tomu třeba systémově zabránit. ČSSD to sice nenazvala rovnou tunelováním státního majetku ale rétorika je úplně stejná.
Jenže ČSSD zapomíná na jeden podstatný fakt. Zatímco za privatizace se vyvážely finance střadatelů a státu a i opravdu jinak "Kopaly tunely až na Bahamy" a šlo opravdu často o krádeže, v případě církevního majetku jde o rétoriku naprosto nepřiměřeně ohýbající základní fakta.
Fakt, že tento majetek byl církvím sprostě a násilím v padesátých létech ukraden jak se zdá, bude ignorován.
Co by ale ignorováno být nemělo, je to, že majetek té nejvíce postižené, tedy ŘKC/Řecko katolické církve, má potažmo majetkový vztah ke státu Vatikán. A nějak novodobě oloupit Vatikán je nejen neprozíravé, ale ba dokonce hloupé.
A navíc není pochyb o tom, že novodobí socialisté jsou víceméně dědici bývalých komunistů a pro ně samé, by bylo moudřejší nechat dočasný stav, jaký je.
Teprve až Nečasova vláda dokázala za svého působení najít s církvemi jakžtakž nějakou shodu a uzákoněné restituce majetku lze i tak jednoznačně považovat za výhodné pro stát a nevýhodné pro církve.
Ale i tak se najde strana, která tyto dohody chce měnit, například nyní navrhovanou regulací, aby církevní majetek byl povinně jen v Českých rukách . A nikdo se nestará o to, že jde o hluboký zásah do vlastnických práv majitelů - tedy církví.
O to ostudnější je to proto, že tento návrh prosazuje jeden z nejinteligentnějších poslanců ČSSD.
A zcela ignorován je zde fakt, že majetek v minulosti patřil církvím a že do něj dlouhodobě investovaly. A zde je jeden příklad z nedávné doby. V polovině osmdesátých let, když už bylo jasné, že komunismus má na kahánku, byly bez zbytečné publicity mezi léty 1983 až 1989 financovány právě Vatikánem rekonstrukce a přestavby mnoha poškozených, či zanedbaných církevních majetků. Šlo o velice rozsáhlé investice v Praze, na Moravě a jako ukázková se jeví oprava Kostela nanebevzetí panny Marie v Ústí nad Labem, jejíž cena byla vyšší, než kdyby se tento veliký kostel stavěl zcela nový a to i v původní velikosti.
Jeden z mých letitých přátel včera poté, co v Českém rozhlasu zaslechl nepříliš povedené vysvětlování autora toho regulačního návrhu, si neodpustil vpravdě lidovou poznámku. "Jak se můžou socialisti srát do cizího majetku a práv jeho majitelů čtvrt století po pádu komunismu ?"
A vidíte, oni to dělají.
Nemyslím, že by socialisté chtěli opravdu znovu takhle krást. To bychom jim křivdili. Tenhle populistický návrh se zcela jistě dá přikládat spíše potřebě nějakého sousta pro spodní polovinu voličů ČSSD.
A rozdmýchávání závisti a zášti u lidí kteří vidí hlavně to, co má ten druhý, je tou nejjednodušší metodou, jak si ty voliče udržet.
A nedělejme si iluze o tom jací voliči to jsou. K životu jim stačí mít na koho nadávat, komu závidět, lahváče, bůček, hokej a fotbal plný gladiátorského násilí, krimi zprávy a rozčilovat se nad pravicovou politikou.
Že existuje velká část nepřičinlivých lidí, co jsou líní něco vybudovat, vytvořit nebo realizovat a pořád si jen stěžují, je holý fakt. Že by ve jménu závistivých povalečů mělo být saháno na jmění těch ostatních, je prostě ostuda. Ostuda kohokoli, kdo to prosazuje.
Josef Heinlein, slavný Americký spisovatel v sci-fi románu Starship troopers/Hvězdná pěchota v šedesátých létech vytvořil dvojtřídní společnost. Citizens/občany, kteří byli podnikaví a obětaví včetně obětí pro svoji zemi a měli lepší status a Citizens/civily od nichž se toho tolik nechtělo ale jejich status vůči státu prostě nebyl takový.
Zdá se vám to přehnané? Mně ani ne. Kdo se chce vypracovat, ať má onu svobodu a možnost to udělat. Jak co se týče vzdělání, rodiny, či majetku. A jakkoli se nechci dotýkat práv handicapovaných, starých a bezmocných, myslím si, že to politické zastání a rovnostářské nesmysly si ta část populace, co je líná, nepřičinlivá a závistivá, vůbec nezaslouží.
Stejně tak, jako si nezaslouží prostřednictvím svých politiků, mluvit do cizího majetku. Jakkoli to právo chtějí, nemají na něj nárok.
Jan Zíma
