V naší skvělé republice permanentně řešíme práva věčně rozpínavé menšiny. A vůbec si přitom neuvědomujeme, že je tu jedna další a to zásadně rozdílná. Ačkoli na ně každý nadává, tihle lidi neokrádají sociální systém, tvrdě pracují a nedožadují se toho, aby se o ně staral stát.. A jejich malé krámky, jsou mi stokrát milejší, než řetězce, kde ze mně pořád dělají hlupáka.
A co víc, jsou to fajn lidi.
Ne snad, že bych nechodil do supermarketů, ale do těch, které jsou v Česku, se mi to tak nějak znechutilo. A právem. A tak moje návštěvy oproti Vietnamským obchodům jsou v poměru jedné ku devíti.
Občas do jednoho musím. Zatímco v Sasku si v supermarketu připadáte trochu jako doma, v těch Českých vidíte přepracované ženské, co se tam můžou udřít, fronty u pokladen a prostředí, co se vám v určitém věku a zkušenostech přestane líbit.
A u Nguyena je to prostě jinak. Má před třicítkou, česky umí kuju, našanou a cete sasku? (děkuju nashledanou a chcete tašku?) ale chodíte někam, kde si to oblíbíte. První věc je, že u Nguyena je levno.
Tady nemá smysl plést si akce v supermarketech s realitou. Může být, že na jeden týden v tom supermarketu máte nějakou komoditu, třeba cukr, levněji. Utratíte ty peníze stejně. Ale to je logika supermarketů.
MY Z VÁS TY PENÍZE STEJNĚ VYTAHÁME !
Prostě pokud vezmete běžný spotřební koš zboží,tedy věcí co nakupujete každý měsíc, vyjdete u Vietnamců líp a za míň peněz. Myslete si co chcete, je to jen matematika.
Když přijdete k Nguyenovi, přijdete do maličkého krámku. Moc místa tu není, ale nic Vám nepřekáží. Matně si vzpomínám, jak jsem minulý týden musel do supermarketu a jak mně tam hnětli důchodci s těmi velkými nákupními vozíky. České supermarkety ještě nepochopily, že primitivní filozofie neustále velké spotřeby nemusí fungovat a tak pořád zákazníkům vnucují nákupní vozíky velikosti kufru od největšího Mercedesu. A každá babička, jdoucí si pro tři sýry a jedno želé, zabere mezi regály přesně tolik místa, aby ta druhá, co jsi jde pro podobný nákup a zastaví vedle ní, spolehlivě zablokovala uličku mezi regály a nedalo se tudy projít.
Další argument, proč chodit, když jsem v Čechách, k Nguyenovi, je přehlednost jeho regálů. Na všechno je vidět. Zatímco v supermarketech máte u každé řady regálů nesmyslný nápis AKCE! a nevíte co v té řadě je a když chcete najít provensálské bylinky tak hledáte hodinu, protože to tam mají navíc uspořádané nelogicky. U Nguyena najdu všechno hned.
Důležitý argument je i přátelské prostředí. Nguyen nikam nespěchá a v rámci omezené češtiny kterou krom celkem solidní francouzštiny disponuje, si s ním můžu vyměňovat vtipy. (Nazdar rákosníku - Nazdar imperialisto.) Jsme oba optimisti a nemyslíme to zle. A pak že s nima není legrace.
Mezi výhody Vietnamských obchodů bych zařadil i akustickou pohodu. Vedle kasy Nguyenova obchodu za prodejním pultem je malinká ohrádka. Jako pro větší štěně. Je jedno, jestli je v obchodě Nguyen, nebo jeho paní, ale vždycky, když přijdu, tak se tam batolí malý Nü. Takový uvrněný tříletý mazlík, který, až začne víc mluvit, bude česky mluvit líp, než jeho táta.
A tak si malej žvatlá a když v nestřežený okamžik přeleze tu ohrádku, jde mi svojí jednoslabičnou mluvou vysvětlovat svoje názory. To je totiž daleko příjemnější, než když na mně v supermarketu pořád hlasitě hlaholí neviditelné reproduktory a přesvědčují mně o "Mimořáádné a skvělé nabídce slevy" až mě z toho bolí hlava. Zkuste v supermarketu přijmout telefonický hovor a zjistíte, že ten kravál Váš mobil spolehlivě přeřve. Mám nejednu takovou zkušenost.
Nü je lepší. Přihousí se, něco povídá a když mu odpovím, je spokojený. Jedinou nehodou, co se mu může stát, je to, že na svých vratkých tříletých nožkách neudrží rovnováhu a skácí se mezi na zemi vyskládané dvoulitrové lahve s nápoji.Tak toho hodného skřítka zvednu a nakupuje se mnou. Ani nebrečí, ale ono je to tak, že ti Aziati prostě nefňukají.
Důležitý faktor, proč volím Vietnamský obchod je i absence stresu.
Když vidíte ty prodavačky, ze kterých se ty supermarkety snaží sedřít kůži, je vám to líto. Docela nedávno jsem jednu tuhle pokladní/prodavačku uviděl u nás v domě. Dostala u nás práci jako uklízečka. Trochu jsem se tomu divil. A tak mi řekla pravdu, že je jí práce uklízečky milejší. Podivoval jsem se nad jejím rozhodnutím, protože vím, kolik uklízečky berou. Vysvětlila mi to jednoduše. Jako uklízečka dělá relativně špinavou práci, ale nemusí se honit a nervovat. V supermarketu, za ty samé peníze, lítala a dřela jak otrok. Je to hodná starší paní a určitě říká pravdu.
A taky to vidíte. Nemyslím teď tu mediálně propíranou kauzu, kdy nějaká fanatická manažerka vymyslí, že když sebere pokladním židle, tak budou vestoje pracovat rychleji. Mám tím na mysli všeobecný stres v supermarketech, kdy tyhle řetězce vymačkají svoje zaměstnance jako citrón. Myslím ten stres, jemuž jsou vystavení. A to nemůžete nevidět. Zkuste se s prodavači dát v pracovní době do řeči. Mají na vás maximálně pár vteřin a pak musí někam letět.
Občas slýchám, jak se v médiích řeší to, že Vietnamci toho nezaplatí moc na daních. A ony ty supermarkety daně platí? Ty vtipy naší bývalé účetní o jejich daňových rájích budou asi pravdivé. Nic proti tomu. Stará poučka říká, že daně jsou trestem za špatně vedené účetnictví, ale myslím si, že základ tohohle problému je v síle supermarketů. Jednak si v těch médiích platí reklamu a jednak mají na právníky a můžou se soudit, když si o nich náhodou dovolí někdo říct pravdu.
Asi bude ostatně hodně pravdy na exkluzivním vztahu slavného "rádobyinspektora" Ládi Hrušky a řetězců Billa. O nich neřekne ani slovo špatně. Do Vietnamců se kope snadněji.
U Nguyena se mi nestane, to co v BILLE na Severní terase v Ústí nad Labem, že když je něco v regálu za cenu 26 korun, na účtence po zaplacení najdete 32 kč. A to je tam pořád.
Nguyen totiž nešidí.
Dokonce i otevírací dobu má do pozdních večerních hodin, kdy už jsou supermarkety okolo zavřené. Pro někoho kdo občas jezdí z domů po celém týdnu na víkend pozdě večer, to může být důležité.
A hlavně - Nguen mi nic nevnucuje.
V čase nesmyslného tlaku vůči spotřebitelům pomocí všemožných reklamních akcí a přesvědčování je Nguyenův malý obchod ostrůvkem klidu a normálnosti.
Vietnamci mají jedno takové národní moudro.
"To co se chytrý člověk učí celý život, umí hlupák za den"
I naše Supermarkety si asi myslí, jak umějí. Ale asi by se od těch Aziatů mohly ještě hodně učit.
Kéž by tomu tak bylo.
Jan Zíma
